Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3015/10

Ústavní soud rozhodl dne 18. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. R. G., zastoupeného JUDr. Pavlem Kortou, advokátem v Ostravě, Poštovní 2, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2010 č. j. 14 Rodo 7/2010-208, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti, řádně a včas podané, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného usnesení, což odůvodnil tvrzením, že jeho vydáním došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a práva na spravedlivou odměnu ve smyslu a d, dále jen "Listina".

Napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto, že se stěžovateli, jako opatrovníkovi nezletilé V. T., nepřiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 5 419,20 Kč. V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud uvedl, že z obsahu spisu a doúčtování odměny a hotových výdajů opatrovníka zjistil, že doúčtování se týká úkonů provedených ve dnech 4. 3. 2009 a po tomto dni, opatrovnická funkce stěžovatele však zanikla dne 26. 6. 2008, kdy nezletilá V. T. nabyla zletilosti. Vzhledem k tomu, že výkon opatrovnické funkce zanikl, nelze odměnu a náhradu hotových výdajů za úkony, realizované v době neexistence opatrovnické funkce, přiznat.

Stěžovatel v ústavní stížnosti, která postrádá jakoukoli ústavněprávní argumentaci, nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že jeho opatrovnická funkce zanikla nabytím zletilosti V. T. Tvrdí, že byl ustanoven opatrovníkem usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2004 sp. zn. , a do vydání usnesení soudu o zproštění funkce nebo do pravomocného skončení řízení jeho postavení opatrovníka trvalo, i přes nabytí zletilosti V. T. Stěžovatel uvádí, že za uvedených okolností je jeho nárok po právu a je ústavně neudržitelné, aby na základě pokynů soudu provedl procesní úkony, za které by mu neměla náležet odměna.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v kritice odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Ústavní soud dal ve své judikatuře opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například jestliže zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces nebo že bylo porušeno jiné základní právo (viz např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 65).

Zároveň Ústavní soud v řadě rozhodnutí zdůraznil, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část řízení dopadají postuláty spravedlivého procesu, jejichž součástí je princip rovnosti účastníků řízení. Princip rovnosti stran, resp. princip rovnosti příležitostí či princip "rovnosti zbraní" podle y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je zakotven v ustanovení a v podmínkách tohoto zákona se promítá v řadě jeho ustanovení, která jsou aplikovatelná i v projednávaném případě (např. rozhodnutí

sp. zn.

,

,

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 37, nález č. 87, svazek 38, nález č. 180 a svazek 42, nález č. 135).

O případ porušení principů spravedlivého procesu se v posuzované věci nejedná. Jak vyplývá z výše uvedeného, odvolací soud své rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnil, když uvedl, z jakých důvodů není možné stěžovateli přiznat náklady řízení za úkony realizované po nabytí zletilosti zastupované, tedy v době neexistence opatrovnické funkce. Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by obecnými soudy zvolená interpretace podústavního práva měla představovat porušení principů spravedlivého procesu, jak tvrdí stěžovatel.

Navíc lze, vzhledem k výši částky, jež byla předmětem řízení, jakož i k výši nákladů řízení, věc v rovině ústavněprávního přezkumu označit jako bagatelní, a již tato skutečnost sama o sobě vylučuje její posun do ústavněprávní roviny a činí tak návrh zjevně neopodstatněným (srov.

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 34, str. 421).

Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces nedošlo, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 2010

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu