Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3116/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudkyně zpravodajky Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO, s. r. o., se sídlem v Mariánských Lázních, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou Advokátní kanceláře se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábř. 39/51, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. května 2012 č. j. -77, v řízení o zaplacení částky 1.008,- Kč s příslušenstvím, za účasti Okresního soudu Brno-venkov jako účastníka řízení a J. N. jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces a práva na soudní ochranu, zaručených a d a písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i porušení y (dále jen " "), zrušení výroku II. shora označeného rozhodnutí Okresního soudu Brno-venkov.

2. Jak se podává z ústavní stížnosti a připojených příloh, stěžovatelka se žalobou domáhala po vedlejším účastníku zaplacení částky 1.008,- Kč s příslušenstvím, jakožto částky představující jízdné a přirážku k němu. Předmětná pohledávka byla Dopravním podnikem Ostrava, a. s., postoupena smlouvou ze dne 14. 11. 2008 na společnost FREEDOM Investment, s. r. o., a následně na žalobce, tedy stěžovatele, smlouvou ze dne 27. 11. 2008. Přestože byla stěžovatelka ve věci zcela úspěšná, Okresní soud Brno-venkov jí rozsudkem ze dne 15. května 2012 č. j. -77 přiznal ve výroku II. nárok na náhradu nákladů řízení pouze v rozsahu 2.229,60,- Kč. K nákladovému výroku okresní soud uvedl, že v daném případě soud při výpočtu paušální odměny nepostupoval dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , neboť za daných okolností by paušální odměna dle citované vyhlášky byla zjevně nepřiměřenou. Konstatoval, že se jedná o řízení zahájené podáním tzv. formulářové žaloby, předmětem řízení byla nepochybně bagatelní částka (peněžitá částka do 2.000,- Kč) a žalovaný v řízení vystupoval jako spotřebitel. Soud proto v souladu s nálezem Ústavního soudu

sp. zn.

stanovil jako přiměřenou odměnu za právní zastoupení částku rovnající se jednonásobku žalované jistiny.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti oponuje závěrům soudu, který jí jako procesně úspěšnému účastníku řízení nepřiznal plnou náhradu nákladů řízení. Soud podle jejího názoru své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil, neodkázal na žádné zákonné ustanovení a nepostupoval tudíž ani dle svého diskrečního oprávnění na snížení nákladů řízení ve smyslu ustanovení či , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Tento postup soudu považuje stěžovatelka za svévolný a dle jejího názoru není na soudu, aby hodnotil, zda vynaložení nákladů na právní pomoc advokáta bylo pro žalobce účelné či nikoli. Je běžnou praxí a i základním procesním právem účastníka, být při soudním jednání zastoupen advokátem, který je dostatečně kvalifikován k tomu, aby účastníku řízení poskytl právní pomoc potřebnou k dosažení příznivého výsledku řízení, jehož by účastník řízení jinak, při absenci dostatečné odbornosti, nemusel dosáhnout. Soud dle názoru stěžovatelky nepatřičně přihlédl k tomu, že na jedné straně stojí právnická osoba, neboli ekonomicky silnější subjekt, a na druhé straně osoba fyzická. K tomuto však nelze přihlížet, neboť princip rovnosti je jedním ze základních principů soudního řízení. Stěžovatelka měla ve věci plný úspěch a důvodně očekávala v souladu s ustanovením , že jí bude v případě úspěchu ve sporu přiznána náhrada nákladů řízení v plném rozsahu. Na podporu své argumentace stěžovatelka odkazuje rovněž na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

,

a

a na , kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. S ohledem na shora uvedené stěžovatelka v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadený rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ve výroku II. zrušil.

II.

4. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu u a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

5. Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y) a proto není v zásadě oprávněn bez dalšího zasahovat do rozhodování těchto soudů. Postup v soudním řízení včetně interpretace a aplikace právních předpisů je zásadně záležitostí obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasahovat pouze v případě, že jejich rozhodnutím bylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")(. Z těchto důvodů ani skutečnost, že obecný soud vyslovil právní názor, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, sama o sobě důvod k ústavní stížnosti nezakládá.

6. Čtvrtý senát Ústavního soudu se již v minulosti po skutkové i právní stránce obdobnou argumentací stěžovatelky zabýval, a to v usneseních

sp. zn.

ze dne 26. 3. 2012,

sp. zn.

ze dne 30. 5. 2012 a dalších (všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž shledal, že závěr okresního soudu vedoucí k nepřiznání uplatněných nákladů řízení, jakož i postup, jímž okresní soud k tomuto závěru dospěl, je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení nemá Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci, proto na citovaná rozhodnutí pro stručnost v plném rozsahu odkazuje. Na věci nic nemění ani zmíněný nález Ústavního soudu

sp. zn.

, jehož zohledněním Okresní soud Brno- -venkov odůvodnil své rozhodnutí, neboť jak již Ústavní soud zdůraznil např. v usnesení

sp. zn.

ze dne 23. 5. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), v nálezu nabídnutá eventualita hodnocení náhradově nákladových rozsudečných výroků ve věcech tzv. "formulářových žalob" je toliko jednou z více ústavně akceptovatelných možností. Ústavní soud dále odkazuje na svůj poslední zamítavý nález ze dne 25. 7. 2012

sp. zn.

(dostupný na http://nalus.usoud.cz), ve kterém Ústavní soud vyslovuje obsažně své závěry k obdobné argumentaci stěžovatelky uvedené v její dříve podané ústavní stížnosti.

7. Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu