Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3804/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti J. Č., právně zastoupeného advokátkou JUDr. Janou Jasnou, Buzulucká 431, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2011 sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. září 2009 sp. zn. a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 4. 2009 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 19. 12. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a dospěl k závěru, že po odstranění vad návrhu obsahuje podaná ústavní stížnost veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatel si dne 9. 9. 2009 podal dovolání k Nejvyššímu soudu, jímž brojil proti v záhlaví citovanému rozsudku okresního a krajského soudu. Nejvyšší soud ve svém odmítavém usnesení ze dne 21. 9. 2011 konstatoval nepřípustnost dovolání, a to z důvodu daných ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), podle nichž není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšující 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč. Dovolání stěžovatele přitom směřovalo proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek, kterým soud prvního stupně stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 47.867,93,- Kč. Stěžovatel oproti tomu ve svém návrhu uvádí, že Nejvyšší soud dal přednost formálnímu výkladu před právem na spravedlivý proces a právem na zákonného soudce.

III.

Ústavní stížnost je dílem zjevně neopodstatněná a dílem opožděně podaná.

Pro hodnocení celého případu považuje Ústavní soud za podstatné zhodnocení ústavnosti napadeného usnesení Nejvyššího soudu, neboť od tohoto se odvíjí hodnocení rozsudku okresního a krajského soudu.

Podle článku 36 odst. 1 y, jehož porušení stěžovatel namítá, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov.

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však v řízení zjištěno nebylo a k porušení y ze strany soudu tak nedošlo.

Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu je zřejmé, že podané dovolání bylo v předmětné věci odmítnuto pro nepřípustnost. v ustanovení k možnosti využití dovolání uvádí, že jím lze napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání, jakožto mimořádný opravný prostředek, lze tak využít jen v některých případech a účastníci řízení musí před podáním tohoto opravného prostředku zvážit, zda jsou naplněny zákonné předpoklady pro jeho podání. Nejvyšší soud se v odůvodnění svého usnesení zabýval naplněním dovolacích důvodů dle ustanovení a , přičemž dospěl k závěru, že dovolání v dané věci nelze podat už z toho důvodu, že sporná částka nedosahuje zákonem stanovené částky 50.000,- Kč resp. 100.000,- Kč.

Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu je zřejmé, že se jmenovaný soud řádně vypořádal s důvody, pro něž nelze dovolání v dané věci připustit. Podal-li stěžovatel nepřípustné dovolání, je třeba lhůtu pro podání ústavní stížnosti vázat v souladu s ustanovením k doručení napadeného usnesení krajského soudu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud ve svém odmítacím usnesení konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, tedy do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu a stěžovatel tuto skutečnost nikterak nerozporoval, dospěl Ústavní soud k závěru, že ve vztahu k rozsudkům okresního a krajského soudu je předmětná ústavní stížnost podána opožděně. Stěžovatel sice podal v předmětném případě dovolání, ovšem tento mimořádný opravný prostředek využil s ohledem na dikci ustanovení toliko formálně. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tak byla zachována pouze ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu, jemuž však nelze k namítanému porušení a y ničeho vytknout.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jednání odmítl pro zjevnou neopodstatněnost, a to v souladu s ustanovením . Ve vztahu k rozsudku okresního a krajského soudu pak Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením pro opožděnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu