Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2065/11

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické ve věci stěžovatele M. B., právně zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Mojžíškem, Farní 15, Frýdek-Místek, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2011 sp. zn. a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 1. 2011 sp. zn. spojené s návrhem na zrušení ustanovení , , takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 14. 7. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů. Ústavní stížnost spojil stěžovatel s návrhem na zrušení v záhlaví citovaného právního předpisu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Ústavní stížností napadeným usnesením okresního soudu došlo z podnětu Ředitelství silnic a dálnic ČR, příspěvková organizace, k přijetí částky 366.610,- Kč do úschovy okresního soudu, a to ve prospěch stěžovatele. K jeho odvolání rozhodl krajský soud tak, že věc není možné věcně projednat, neboť příjemce složených peněz se stává účastníkem řízení až v okamžiku právní moci odvoláním napadeného usnesení okresního soudu a z toho důvodu věc odmítl.

Stěžovatel si proti usnesením obecných soudů podal předmětnou ústavní stížnost, v níž uvádí, že vedlejší účastník byl ve věci nesprávně specifikován. Stěžovatel se zdržuje a přebírá poštu na adrese xx a nikoliv na adrese xxx. Tato skutečnost je známa jak soudu, tak i Magistrátu města Ostravy. Stěžovatel je v řízeních vedených u Magistrátu města Ostravy a Krajského úřadu Moravskoslezského kraje zastoupen advokátem Mgr. Martinem Mojžíškem. Z jemu udělené plné moci vyplývá, že advokát je zmocněn i k přijímání finančních plnění za stěžovatele - vedlejší účastník tak neměl složit peněžní částku do úschovy soudu, ale měl tak učinit buď na účet stěžovatele, nebo jeho právního zástupce. Stěžovatel se o řízení o úschově dověděl až po právní moci napadeného usnesení okresního soudu. Uvedeným postupem došlo dle náhledu stěžovatele k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod. Stěžovatel má za to, že ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, je v rozporu s d a proto se v souvislosti s probíhajícím řízením domáhá jeho zrušení.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.

Dle náhledu Ústavního soudu je v předmětném případě podstatou ústavní stížnosti nemožnost stěžovatele účastnit se řízení o soudní úschově peněžních prostředků ukládaných v jeho prospěch. Tato okolnost však sama o sobě nemůže založit protiústavnost, neboť splněním dlužníkovy povinnosti do soudní úschovy nedochází k zásahu do práv stěžovatele. Důvod je pak třeba spatřovat především v ustanovení , které dává věřiteli možnost předmět plnění nepřijmout. Samotný proces soudní úschovy je tak především vztahem mezi soudem a složitelem. Teprve po právní moci usnesení o přijetí věci do soudní úschovy je oprávněnému subjektu dána možnost jednat určitým způsobem, nikoli však povinnost. Složení věci do soudní úschovy představuje pouze zformalizovaný a zobjektivizovaný způsob plnění závazku, který má umožnit dlužníku prokázat, že svůj závazek splnil.

Z ústavněprávního hlediska přitom není podstatné, zda mohl a měl složitel plnit jiným způsobem, to není ostatně ani předmětem řízení před obecnými soudy, neboť ty vycházejí s prostého prohlášení složitele o nemožnosti plnění. Ústavní soud může v předmětném případě posoudit pouze ústavnost postupu obecných soudů při přijímání peněžních prostředků do úschovy, v žádném případě však není věcí obecných soudů či dokonce soudu Ústavního, zkoumání jiných možností plnění ve prospěch oprávněného.

Právní závěry soudů jsou výsledkem aplikace a interpretace právních předpisů, jež jsou v mezích ústavnosti, a nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. V projednávaném případě tak Ústavní soud neshledal důvod pro to, aby mohl zasáhnout do nezávislého rozhodování obecných soudů.

Pokud jde o návrh stěžovatele na zrušení části právního předpisu, je třeba odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení , sdílí procesně její osud i tento návrh.

Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelových ústavně zaručených práv, nezbylo mu než jeho ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou, a to podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu