Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2793/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele S. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Davidem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Dlážděná 4, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -168 ze dne 22. února 2011 a proti usnesení Městského soudu v Brně č. j. -151 ze dne 8. prosince 2009 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel s odkazem na porušení principů a práv zakotvených v , , a d (dále jen " ") a a y (dále jen " ") domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně usnesením č. j. -151 ze dne 8. prosince 2009 zastavil podle ust. § 268 odst. 2 výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky nařízený proti povinné Vodárenské akciové společnosti, a.s. (dále jen "povinná") k návrhu stěžovatele usnesením Městského soudu v Brně č. j. -99 ze dne 23. května 2007 ve spojení s opravným usnesením Městského soudu v Brně č. j. -123 ze dne 27. července 2007 (výrok I.), zrušil výrok II. usnesení Městského soudu v Brně č. j. -99 ze dne 23. května 2007, kterým byla uložena povinné povinnost zaplatit stěžovateli náklady spojené s nařízením výkonu rozhodnutí v částce 23.702,- Kč a 20.810,- Kč (výrok II.) a uložil stěžovateli zaplatit povinné náklady výkonu rozhodnutí ve výši 9.163,50 Kč. K odvolání stěžovatele a povinné Krajský soud v Brně usnesením č. j. -168 ze dne 22. února 2011 usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (výrok I.), ve výroku II. změnil tak, že uložil stěžovateli povinnost zaplatit povinné na nákladech řízení částku 9.600,- Kč (výrok II.) a uložil stěžovateli zaplatit povinné na nákladech odvolacího řízení částku 5.520,- Kč (výrok III.). K dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením č. j. dne 24. dubna 2012 řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Brně č. j. -151 ze dne 8. prosince 2009 zastavil (výrok I.), dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -168 ze dne 22. února 2011 odmítl (výrok II.) a uložil stěžovateli zaplatit povinné na nákladech dovolacího řízení částku 1.560,- Kč (výrok III.)

Podstatou ústavní stížnosti je námitka stěžovatele, že úroky z prodlení z dlužné mzdy, které byly stěžovateli přiznány exekučním titulem, neměly být povinnou zdaněny a že výpočet těchto úroků neměl být proveden z čisté mzdy, když podle názoru stěžovatele měl být proveden ze mzdy hrubé.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y]. Postup v soudním řízení včetně interpretace a aplikace právních předpisů je záležitostí obecných soudů.

V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Podle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy svými v záhlaví citovaným rozhodnutími (stejně jako Nejvyšší soud svým výše uvedeným rozhodnutím, které však stěžovatel ústavní stížností nenapadl) rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v ě. Svá rozhodnutí přehledně, logicky a srozumitelně odůvodnily (přičemž drobné pochybení soudu prvního stupně stran rozhodnutí o nákladech řízení napravil odvolací soud), a Ústavní soud nemá závěrům v nich učiněným co vytknout. Protože pokládá za zcela zbytečné znovu opakovat argumentaci obecných soudů, pouze na ni, s jednou výhradou, odkazuje s tím, že žádné porušení práv stěžovatele neshledal.

Uvedená výhrada se váže k části odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, v němž odvolací soud uvádí, že rozhodnutím Finančního úřadu ve Znojmě v řízení, kterým byl prověřen postup povinné stran zdanění úroků z prodlení a jímž byla stížnost stěžovatele na postup povinné zamítnuta, je soud vázán. Toto konstatování zpochybňuje též stěžovatel a Ústavní soud dospěl k závěru, že není správné, když ve smyslu ust. soud tímto rozhodnutím vázán nebyl, nýbrž z něho měl pouze vycházet. Toto pochybení odvolacího soudu však nemá žádného vlivu na správnost ani ústavnost jeho rozhodnutí, neboť odvolací neopřel své závěry toliko o uvedené rozhodnutí, nýbrž je blíže rozvedl a odůvodnil a je zřejmé, že ačkoli použil formulaci o vázanosti tímto rozhodnutím, ve skutečnosti z něj jenom vycházel, resp. toto rozhodnutí použil jako pouze jeden z (více) argumentů svědčících o správnosti postupu povinné.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2012

Vlasta Formánková v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu