Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3318/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného JUDr. Vladimírem Hamplem, advokátem se sídlem na adrese Nový Jičín, Havlíčkova 4, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. dubna 2012, č. j. -34, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 28. srpna 2012, se stěžovatel domáhal podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle d (dále jen " ").

Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. dubna 2012 č. j. -34, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. prosince 2011 č. j. -11, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí stěžovatele.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že ve skutečnosti není dán právní podklad pro provedení výkonu rozhodnutí, neboť právní základ (exekuční titul), tedy smlouva o zřízení zástavního práva, které vázne k předmětným nemovitostem, je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a dobrými mravy. Dále stěžovatel poukazuje na fakt, že postupem Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") a vydáním napadeného usnesení došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces dle ustanovení y a došlo k narušení základních ústavních principů spravedlnosti, přičemž základním pilířem je dle tvrzení stěžovatele právně předvídatelné a konzistentní rozhodování soudů ve věcech, které mají shodný právní základ.

Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti [ y (dále jen " ")]. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.

Stěžovatel zpochybňuje věcnou správnost exekučního titulu. Ústavní soud se zcela ztotožňuje s názorem krajského soudu, že "...soudu, který rozhoduje o nařízení exekuce, nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, naopak, obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj i při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí vycházet". Ústavní soud rovněž poukazuje na chybějící ústavněprávní argumentaci v ústavní stížnosti.

Kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit porušení tvrzených práv stěžovatele, Ústavní soud v posuzované věci neshledal. Vznesené námitky stěžovatele by byly relevantní toliko v nalézacím řízení, tedy v řízení, v němž byl exekuční titul vydán. Krajský soud vydal napadené rozhodnutí na základě pravomocného a formálně i materiálně vykonatelného exekučního titulu a toto rozhodnutí je pak logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodněno.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci krajským soudem jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování ( a y) a nejsou v nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 9. října 2012

Vlasta Formánková v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu