Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2786/12

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., proti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 27. dubna 2012 č. j. -12 a ze dne 30. května 2012 č. j. -19, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem (dle obsahu zřejmě na zahájení řízení o ústavní stížnosti) ze dne 16. 7. 2012 stěžovatel brojil proti shora označeným soudním rozhodnutím s tím, že Nejvyšší správní soud vydává své akty bez odpovídajícího odůvodnění, že jej šikanuje procesními lhůtami, nezkoumá jeho podání po materiální stránce a "implicitně vyžaduje doložit doložené". V tomto podání stěžovatel mj. uvedl, že napadené rozhodnutí mu bylo doručeno dne 25. 4. 2012.

Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, přičemž shledal, že tomu tak není, neboť stěžovatel nerespektoval ustanovení . Ve svém podání uvedl, že je zastoupen advokátem, který však dosud nebyl Českou advokátní komorou určen, také návrh samotný byl zjevně sepsán přímo stěžovatelem (a jen jím byl také podepsán).

Není-li splněna podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepisu ústavní stížnosti advokátem, stanovená fyzickým a právnickým osobám , Ústavní soud stěžovatele podle vyzve k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Tento postup však není nutný v každém případě. Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle citovaného ustanovení je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Pokud však stěžovateli dříve (v předchozích řízeních) poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, jeví se setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení jednak neefektivním a formalistickým, jednak to ve své podstatě představuje obcházení lhůt stanovených v , 4 a 5 , neboť zákonná šedesátidenní lhůta je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti, přičemž její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování návrhu či odstraňování jeho vad stěžovatele zvýhodňuje oproti ostatním, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

Z mnoha řízení, jichž se stěžovatel u Ústavního soudu účastnil, plyne, že byl Ústavním soudem opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučován. Byl-li tedy opakovaně a dostatečně informován o tom, že je mj. nezbytné, aby k podané ústavní stížnosti byla nejen přiložena plná moc advokáta, který by stěžovatele v řízení před Ústavním soudem zastupoval, ale také aby ústavní stížnost samotná byla sepsána advokátem, musel si být rovněž v okamžiku podání nyní posuzované ústavní stížnosti vědom zákonem předvídaných požadavků na (tyto) obsahové a formální náležitosti takového návrhu. Současně bylo stěžovateli známo výše prezentované stanovisko, takže si musel být vědom rovněž toho, že jeho ústavní stížnost může být bez dalšího odmítnuta (z poslední doby viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2011

sp. zn.

).

Za dané situace, kdy lze považovat za zcela neúčelné, aby Ústavní soud stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání, mu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení za přiměřeného použití ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2012

Jiří Mucha v. r.

soudce Ústavního soudu