Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1171/12

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky I. B., právně zastoupené JUDr. Michalem Špirkem, advokátem se sídlem Vysoká 92, Rakovník, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. -62 ze dne 8. 3. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 30. 3. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen " ") č. j. -62 ze dne 8. 3. 2012 pro jeho rozpor s a d.

Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že dne 30. 1. 2012 podalo Okresní státní zastupitelství v Rakovníku návrh na potrestání stěžovatelky pro přečin krádeže dle , odst. 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Usnesením Okresního soudu v Rakovníku (dále jen "okresní soud") č. j. -53 ze dne 31. 1. 2012 byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření z důvodu závažných procesních vad přípravného řízení, které nebylo možno napravit v řízení před soudem. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost, na jejímž podkladě usnesením č. j. -62 ze dne 8. 3. 2012 rozhodnutí okresního soudu zrušil.

Posledně uvedené usnesení krajského soudu napadla stěžovatelka ústavní stížností, v níž namítala, že závažným způsobem pochybil, pokud vycházel z právního názoru, že zkrácené přípravné řízení není trestním stíháním, a proto se v něm neuplatní ustanovení § 36 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, o nutné obhajobě. Stěžovatelka měla za to, že pokud jí nebyl ustanoven obhájce již v průběhu zkráceného přípravného řízení, došlo tím k porušení jejího ústavně zaručeného práva na obhajobu, přičemž tento nedostatek nelze v hlavním líčení odstranit. Stěžovatelka uvedla, že si je vědoma toho, že se jedná toliko o rozhodnutí, jímž se upravuje vedení trestního řízení, současně však vyjádřila názor, že toto rozhodnutí představuje citelný zásah do jejích práv a náprava cestou řádných a mimořádných opravných prostředků by nebyla z časového hlediska i z hlediska vzniku dalších nákladů efektivní. Z těchto důvodů navrhla, aby Ústavní soud rozhodl, jak uvedeno výše.

II.

Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda jsou splněny veškeré zákonné předpoklady pro její meritorní projednání.

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Ústavní soud taktéž ustáleně judikuje, že ústavní stížnost musí směřovat vůči zásahu, který je stále aktuální, tzn., vyvolává ve sféře stěžovatele negativní účinky.

Ze sdělení okresního soudu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu č. j. -86 ze dne 27. 4. 2012 byla stěžovatelka shledána vinnou přečinem krádeže dle , odst. 2 , za což jí byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání dvanácti měsíců, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Současně byla stěžovatelka zavázána uhradit poškozené škodu ve výši 39.734,- Kč. Jelikož se stěžovatelka i státní zástupce vzdali práva na odvolání a netrvali na vyhotovení odůvodnění rozsudku, vyhotovil soud zjednodušený rozsudek, který neobsahoval odůvodnění. Tento rozsudek nabyl dne 27. 4. 2012 právní moci.

Za situace, kdy je ústavní stížností napadáno toliko dílčí procesní rozhodnutí, ačkoliv řízení před obecnými soudy již skončilo rozhodnutím ve věci samé, a to navíc bez toho, že by ve vztahu k rozhodnutí ve věci samé byly vyčerpány opravné prostředky, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou dle . Případný kasační nález Ústavního soudu by mohl mít za daných okolností význam toliko akademický; k vydání takového rozhodnutí, které se v právní sféře účastníků řízení nijak neprojeví, však není Ústavní soud příslušný.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2012

Michaela Židlická, v. r.

soudce zpravodaj