Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3245/12

Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti H. Š. a J. B., oba zastoupeni Mgr. Miroslavem Zemanem, advokátem se sídlem v Neratovicích-Libiši, V Chaloupkách 503, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 27. června 2012 a rozsudkům Městského soudu v Brně sp. zn. ze dne 11. září 2008 a Krajského soudu v Brně sp. zn. ze dne 1. listopadu 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelé se svou ústavní stížností, s tvrzením porušení základních práv zaručovaných , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, napadají v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhají se jejich zrušení.

Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, bylo uvedeným rozhodnutím odmítnuto dovolání stěžovatelů směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně shora označenému, jímž byl ve věci samé potvrzen rozsudek soudu I. stupně v záhlaví označený, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelů směřující proti stavební společnosti o bezplatné odstranění vad díla, eventuálně o zaplacení částky 80 000,- Kč s příslušenstvím. Dovolání stěžovatelů proti označenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo odmítnuto jako nepřípustné podle věta prvá a

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud se nejprve zabýval opodstatněností ústavní stížnosti v poměru k rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť pouze v případě, že by v této části byla ústavní stížnost důvodná, mohl by se věcně zabývat i rozhodnutími soudů nižších stupňů.

Dovolací soud se samotným meritem věci nezabýval. V odůvodnění svého odmítavého rozhodnutí - na něž lze odkázat - dostatečně vysvětlil, že podmínky přípustnosti dovolání stěžovatelů nejsou dány, neboť fakticky a výlučně jimi v dovolání uplatněný dovolací důvod podle je v případě dovolání přípustnost opírajícího o ustanovení zapovězen, přitom přípustnost dovolání podle není dána. Dovolací soud tak postupoval v souladu s příslušnými procesními předpisy a zásah do práva stěžovatelů na soudní ochranu zaručovaného a násl. d samotným rozhodnutím dovolacího soudu Ústavní soud neshledal. V této části proto ústavní stížnost jako neopodstatněnou podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Pokud pak jde o rozhodnutí soudů I. a II. stupně, stěžovatelé patrně pokládají ústavní stížnost proti těmto rozhodnutím směřující za včas podanou, neboť lhůtu pro její podání odvíjejí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o jím podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), kterážto podmínka však, jak plyne ze shora uvedeného, kdy Nejvyšší soud prostor pro své uvážení zjevně neměl, v daném případě splněna není. Za uvedeného stavu bylo nutno podle ustanovení citovaného zákona 60ti denní lhůtu k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím soudu I. a II. stupně odvíjet již ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k datu podání ústavní stížnosti dne 23. srpna 2012 nebyla tato zákonná lhůta evidentně dodržena, a proto byla ústavní stížnost směřující proti rozhodnutím soudů I. a II. stupně v záhlaví označeným podle citovaného zákona odmítnuta jako stížnost podaná po lhůtě zákonem stanovené.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. září 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu