Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3388/12

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti M. M., advokátem nezastoupeného, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu bylo dne 3. 9. 2012 postoupeno Městským soudem v Praze podání, které mu dne 22. 8. 2012 stěžovatel doručil, neboť z jeho obsahu i označení vyplývá, že stěžovatel měl v úmyslu podat ústavní stížnost.

Podání ovšem neodpovídalo požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), které na ústavní stížnost klade. Stěžovatel nepodal návrh prostřednictvím advokáta a nedoložil, že jej v řízení o ústavní stížnosti zastupuje, jak je v případě fyzických osob bezvýjimečně vyžadováno ( zákona). Z podání nebylo jednoznačně patrno, co jím stěžovatel sleduje a čeho se domáhá, když petit návrhu zcela chyběl. Taktéž chyběla ústavněprávní argumentace, tedy vymezení, v čem konkrétně stěžovatel spatřuje zásah do svých základních práv a proč. Přesto soudce zpravodaj stěžovatele k odstranění předmětných vad nevyzýval, neboť by takový postup nebyl hospodárný a stěžovateli by vznikly zbytečné náklady. Z obsahu jeho podání a spisu zn. , který Městský soud v Praze spolu s návrhem postoupil, totiž vyplývá, že návrh by musel být odmítnut i v případě napravení formálních nedostatků.

Nejvyšší soud předmětným usnesením zastavil řízení o dovolání stěžovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2011 č. j. -94, neboť stěžovatel přes příslušné poučení neodstranil nedostatek podmínky řízení (nebyl zastoupen advokátem ani neprokázal, že by měl právnické vzdělání). Rozhodnutí bylo, jak vyplývá z údajů na doručence, stěžovateli doručeno dne 16. 4. 2012. Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60ti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavnímu soudu byla ústavní stížnost postoupena dne 3. 9. 2012. Šedesáti denní lhůta k podání ústavní stížnosti tak evidentně uplynula marně. Přitom ustanovení o délce lhůty k podání stížnosti je kogentní povahy, a Ústavní soud tedy nemůže tuto lhůtu prominout ani prodloužit, byť byla zmeškána o jediný den (srov. např. též usnesení dostupné na http://nalus.usoud.cz).

V daném případě tak byla ústavní stížnost proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu podána opožděně. I kdyby stěžovatel mínil (jak bylo řečeno, jeho podání neobsahuje petit) napadnout rozsudek Vrchního soudu v Praze, proti kterému míří většinu svých výhrad, závěr by byl nutně stejný - také zde stížní lhůta uplynula dávno před podáním ústavní stížnosti. Ve vztahu k měnící části rozsudku vrchního soudu by šlo navíc o návrh nepřípustný, neboť stěžovatel fakticky nevyčerpal možnost bránit se proti němu dovoláním (nebylo o něm rozhodnuto věcně, ale pouze procesním usnesením).

Za dané situace nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout bez věcného projednání jako opožděně podanou podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. září 2012

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj