Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3148/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka, soudce zpravodaje Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele D. H., zastoupeného JUDr. Tomášem Máchou, advokátem se sídlem Praha 2, Blanická 25, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2012 č. j. -16 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2011 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení obecných soudů. Domnívá se, že těmito pravomocnými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu y, a dalších příslušných článků hlavy páté d, resp. právo na spravedlivý proces dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 4. 10. 2011 sp. zn. stěžovatele uznal vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle , za což jej odsoudil podle k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu podmíněně odložil podle a na zkušební dobu v trvání čtrnácti měsíců. Dále mu nalézací soud podle uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku.

Městský soud v Praze podle § 256 tr. řádu zamítl odvolání stěžovatele napadeným usnesením a dovolání Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl shora citovaným usnesením.

Stěžovatel brojí proti výkladu ustanovení podanému obecnými soudy, přičemž opíraje se o zásadu, dle níž "stát může postupovat pouze striktně podle toho, co mu zákon stanoví", a o základní zásady činnosti správních orgánů upravené v , , ve znění pozdějších předpisů, tvrdí, že oznámení Magistrátu hl. m. Prahy o dosažení dvanácti bodů v bodovém ohodnocení nemá náležitosti rozhodnutí ve smyslu až citovaného zákona. Z toho důvodu nemohla být naplněna ani skutková podstata trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle ustanovení . Stěžovatel neakceptuje ani možnost námitek proti tomuto oznámení, neboť námitky nejsou odvoláním ve smyslu .

Po zvážení argumentů obsažených v ústavní stížnosti a posouzením obsahu odůvodnění napadených rozhodnutí, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y). Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy podle y. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti je však oprávněn posoudit, zda v předchozím řízení nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele, mezi nimi především právo na soudní a jinou právní ochranu a na spravedlivý proces.

Vzhledem k argumentaci stěžovatele směřující do roviny právního posouzení věci Ústavní soud hodnotil, zda obecnými soudy podaný výklad rozhodných právních norem je předvídatelný a rozumný, koresponduje-li konstantním závěrům soudní praxe, jinými slovy, není-li výrazem interpretační svévole, jemuž chybí smysluplné odůvodnění, případně zda nevybočuje z mezí všeobecně akceptovaného chápání dotčených právních institutů či pojmů. V tomto ohledu však Ústavní soud v projednávané věci žádné pochybení nezjistil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti pouze opakuje námitky uplatněné již v obhajobě, před soudem prvního stupně, v odvolání i v dovolání, s nimiž se již obecné soudy vyčerpávajícím způsobem, který nevykazuje znaky interpretační svévole, vypořádaly. Takovýmto přístupem staví Ústavní soud do pozice další opravné instance v systému obecného soudnictví, která mu, jak již bylo zdůrazněno, v žádném případě nepřísluší.

V odůvodnění napadeného usnesení Nejvyšší soud kromě jiného uvádí: "...nelze právní posouzení skutku obsaženého v rozsudku soudu prvního stupně považovat za vadné. Jestliže byl totiž v posuzované věci obviněný v důsledku převzetí ve výroku rozsudku specifikovaných rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy a Ministerstva dopravy seznámen s tím, že jím podané námitky a posléze i odvolání nebyly shledány důvodnými a původní rozhodnutí o dosažení 12 bodů jimi bylo potvrzeno a byl současně poučen i o právních důsledcích z těchto rozhodnutí pro něj vyplývajících, a přesto poté ve dnech 7. 4. 2011 a 26. 4. 2011 řídil motorové vozidlo tov. zn. BMW X3, pak vědomě tato rozhodnutí a zákaz z nich pro něj plynoucí nerespektoval, čímž po stránce subjektivní i objektivní naplnil znaky skutkové podstaty přečinu, jímž byl pravomocně uznán vinným dovoláním napadenými rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze. Tento právní závěr, obsažen již v napadených rozhodnutích soudu prvního a druhého stupně, je totiž plně souladným s již citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu...".

Citované závěry považuje Ústavní soud za zcela logické, přesvědčivé a řádně odůvodněné s odkazem na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. respektujícího mj. doktrínou obecně akceptované výkladové metody i chápání relevantních pojmů. Nelze jim tedy z hlediska ústavněprávního nic vytknout. Přitom je nutno zdůraznit, že je to především právě Nejvyšší soud, jehož úkolem jako vrcholného orgánu obecného soudnictví je sjednocovat judikaturu nižších soudů a jimi prováděný výklad jednoduchého práva ( , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů).

Nezbývá tedy než uzavřít, že závěry ve věci rozhodujících soudů byly učiněny v mezích nezávislého soudního rozhodování a Ústavní soud je neshledal nepřiměřenými či extrémními, což jedině by mohlo vést k jeho zásahu. Okolnost, že se s nimi stěžovatel neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost jeho ústavní stížnosti.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 13. září 2012

Stanislav Balík

předseda senátu