Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 507/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Vladimíra Kůrky a soudce Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky STAVO - CZ, s. r. o., se sídlem v Brně, Kaštanová 489/34, zastoupené Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem se sídlem v Praze, Vrázova 7, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2010 č. j. , -2 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2010 č. j. 94 INS 7143/2009-P-72-2, (správně: MSPH 94 INS 7143/2009-P-72-2), takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení d (dále jen " ") zrušil v záhlaví označená usnesení obecných soudů, vydaná v insolvenční věci dlužníka Vatrostav s. r. o., se sídlem v Praze 8 - Ďáblicích, Ďáblická 56/49.

Městský soud v Praze shora konkretizovaným usnesením odmítl stěžovatelčinu přihlášku pohledávky a určil, že právní mocí tohoto usnesení její účast v insolvenčním řízení končí. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze ústavní stížností rovněž napadeným usnesením rozhodnutí Městského soudu v Praze jako věcně správné potvrdil ( ).

Oba soudy vycházely ze zjištění, že posledním dnem třicetidenní lhůty určené věřitelům k přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení usnesením ze dne 15. 3. 2010 č. j. -22, jímž Městský soud v Praze rozhodl o úpadku dlužníka, byl den 14. 4. 2010, zatímco stěžovatelka předala svoji přihlášku provozovateli poštovních služeb k doručení dne 22. 4. 2010, a tedy opožděně [srov. , , , a , , v rozhodném znění, (dále jen " "), a , a ].

Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 10. 2011 č. j. , -14 stěžovatelčino dovolání zamítl.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2010 č. j. -22 nenaplňuje požadavky kladené na obsah rozhodnutí o úpadku ustanovením , neboť nevymezuje minimálně dva hromadné sdělovací prostředky k publikaci, přičemž insolvenční rejstřík takovým prostředkem není. Stěžovatelka dovozuje, že jelikož uvedené rozhodnutí předmětnou zákonnou náležitost neobsahuje, nepředstavuje usnesení o úpadku a postrádá způsobilost založit pro ni nepříznivé následky.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [ ].

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí; směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v občanském soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručené práva nebo svobody jeho účastníka. Jinak interpretace podústavního práva je svěřena soudům obecným a k případnému sjednocování jejich rozhodování je povolán v tomto případě Nejvyšší soud.

Stěžovatelka v nyní posuzované věci identifikuje svoji námitku nedostatku spravedlivého procesu podle y výlučně s tvrzením věcné nesprávnosti napadených rozhodnutí obecných soudů, a nepřípustně ji spojuje s očekáváním, že Ústavní soud podrobí dosavadní výsledek soudního řízení dalšímu (běžnému) instančnímu přezkumu, což - jak bylo vysloveno výše - mu však nepřísluší.

Aniž by se uchýlil k hodnocení "podústavní" správnosti ústavní stížností konfrontovaných právních názorů obecných soudů (včetně Nejvyššího soudu, jehož usnesení stěžovatelka do petitu ústavní stížnosti nezahrnula) ohledně obsahových náležitostí usnesení o úpadku vycházejících z , pokládá Ústavní soud za adekvátní se omezit na sdělení, že - oproti názoru stěžovatelky - v napadených rozhodnutích kvalifikovaný exces či libovůli (viz výše) nespatřuje, čímž své možnosti má za vyčerpané. Podstatné též je, že ústavní stížností napadená rozhodnutí soudy srozumitelně a logicky (ve skutkové i právní rovině) odůvodnily, což je pro shora vymezený ústavněprávní přezkum postačující.

Z ústavněprávních pozic není spolehlivé oponentury proti názoru, jimiž obecné soudy reagovaly na námitky stěžovatelky (opětovně prezentované v ústavní stížnosti), že rozhodnutí o úpadku nemusí obsahovat jiný údaj, než že insolvenční soud bude svá rozhodnutí zveřejňovat (jen) v insolvenčním rejstříku; hromadné sdělovací prostředky označí v rozhodnutí o úpadku tehdy, má-li v době vydání tohoto rozhodnutí za to, že publikace v nich je podle stavu a potřeb daného insolvenčního řízení účelná, což - v této fakultativní poloze (viz ) - ostatně koresponduje i názorům traktovaným v odborné literatuře (srov. Kotoučová, J.: Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení ). Praha: C. H. Beck, 2010, s. 265, případně Pachl, L., Kozák, J., Budín, P., Dadam, A.: , Nařízení Rady ES o úpadkovém řízení a předpisy související - komentář. Praha: ASPI Wolters Kluwer, 2008, s. 170-172).

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a podle ustanovení ji usnesením mimo ústní jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu