Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3309/12

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatelky K. P., zastoupené JUDr. Zdeňkem Doležalem, advokátem se sídlem v Brně, Musorgského 1, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2012 č. j. -123, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení d zrušil v záhlaví označené rozhodnutí vydané odvolacím soudem v občanskoprávním řízení, jehož byla účastníkem.

Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajský soud v Brně rozhodl k odvolání účastníků řízení proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2010 č. j. -70, o vypořádání společného jmění manželů tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně 1. změnil ve výroku I tak, že "z tam uvedených movitých věcí přikázaných ze společného jmění účastníků do výlučného vlastnictví žalobce se vypouští 7 ks kazet do kamery, stojan na kameru a mobilní telefon. Žalobci se tak přikazují pouze zbylé, v tomto výroku uvedené movité věci, v celkové zůstatkové hodnotě 7 500 Kč"; ve "zbylém rozsahu" výrok I potvrdil, "stejně jako výrok IV. tohoto rozsudku", 2. změnil ve výrocích II a III tak, že se stěžovatelce ukládá povinnost vyplatit žalobci na vypořádání jeho podílu 32 376,50 Kč, a 3.rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní stížnost tudíž vychází z tzv. principu subsidiarity, tj. je nástrojem ochrany základních práv, jenž nastupuje až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném, jak bylo výše řečeno, jen na hlediska ústavnosti.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a tak je tomu v dané věci.

Ostatně odvolacím soudem byla stěžovatelka řádně poučena, že proti jeho rozhodnutí dovolání přípustné je.

Proto i zde platí, že byla-li stěžovatelce otevřena možnost užití procesního "opravného" prostředku podle § 236 a násl., a ta přípustné dovolání proti měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu nepodala, nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje; tomu odpovídají i důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení .

Že o situaci podle , b) , kdy vyčerpat všechny procesní prostředky netřeba, zde nejde, je přitom více než zřejmé.

Z uvedeného důvodu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle téhož zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2012

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj