Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3153/12

Ústavní soud rozhodl dne 3. září 2012 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci navrhovatele L. M., o návrhu na zkrácení trestu odnětí svobody uloženého stěžovateli rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 21. 12. 2010, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 17. 8. 2012 doručen návrh na zahájení řízení, jehož prostřednictvím se navrhovatel domáhal, aby mu Ústavní soud zkrátil trest odnětí svobody uložený rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") sp. zn. ze dne 21. 12. 2010.

Z obsahu ústavní stížnosti a z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 29. 6. 2011 (dostupné na http://www.nsoud.cz) Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl výše uvedeným rozsudkem krajského soudu shledán vinným zločinem vraždy dle , , ve znění pozdějších předpisů, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání deseti let. Odvolání stěžovatele proti rozsudku krajského soudu bylo usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 1. 3. 2011 zamítnuto, dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 29. 6. 2011 odmítnuto. Stěžovatel momentálně vykonává trest odnětí svobody ve V.

Ústavní soud v prvé řadě zkoumal, zda byl návrh podán včas a zda splňoval veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), přičemž shledal, že se jedná o návrh, k jehož projednání není příslušný.

Ústavní soud je při svém rozhodování vázán y a d, dle nichž lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podle zruší Ústavní soud rozhodnutí orgánu veřejné moci, shledal-li, že jeho vydáním bylo neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod. Navrhovatel se ovšem nedomáhal zrušení rozsudku krajského soudu sp. zn. ze dne 21. 12. 2010, resp. dalších na něj navazujících rozhodnutí, nýbrž požadoval, aby Ústavní soud sám rozhodl o zkrácení jeho trestu. Vydáním takového rozhodnutí by však Ústavní soud překročil své kompetence, neboť ve vztahu k rozhodnutím obecných soudů disponuje dle pouze pravomocí kasační, nikoliv pravomocí rozhodnout ve věci samé. Jinými slovy řečeno, Ústavní soud není oprávněn změnit trest uložený stěžovateli obecnými soudy a není ani oprávněn zkrátit jeho výkon.

Ovšem i kdyby Ústavní soud nevycházel striktně z formulací uváděných stěžovatelem a vyhodnotil by jeho návrh dle obsahu jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, jehož prostřednictvím stěžovatel fakticky požaduje zrušení rozsudku krajského soudu sp. zn. ze dne 21. 12. 2010 a dalších navazujících rozhodnutí, nemohl by se takovým podáním meritorně zabývat, neboť poslední rozhodnutí ve věci, tj. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 29. 6. 2011, bylo stěžovateli doručeno dne 2. 8. 2011 a zákonná šedesátidenní lhůta dle , v níž mohl stěžovatel tato rozhodnutí u Ústavního soudu napadnout, již dávno uplynula.

Dle sdělení krajského soudu podal stěžovatel podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, který byl odložen. Ústavní soud pro úplnost uvádí, že tato skutečnost nemá na běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti rozsudku krajského soudu sp. zn. ze dne 21. 12. 2010 žádný vliv (tzn. vyrozumění o odložení podnětu nelze považovat za rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval). Samo vyrozumění o odložení podnětu pak Ústavní soud rovněž není příslušný přezkoumávat (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 20. 6. 2012, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Jelikož stěžovatel požadoval, aby Ústavní soud vydal rozhodnutí ve věci, k jejímuž projednání není příslušný, nezbylo než návrh stěžovatele odmítnout dle . Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění nedostatku podání spočívajícího v absenci právního zastoupení ( ), neboť na výsledku řízení před Ústavním soudem by to nemohlo nic změnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. září 2012

Michaela Židlická, v. r.

soudce zpravodaj