Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3020/12

Ústavní soud rozhodl dne 5. září 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti M. Š., zastoupeného Mgr. Tomášem Greplem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní nám. 365/7, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 114/2011 ze dne 17. dubna 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, z důvodů v ní podrobně rozvedených a s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces, včetně práva na obhajobu, jakož i ústavně chráněných principů garantovaných y, a 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, d a písm. e) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu ČR.

Napadené rozhodnutí bylo vydáno v trestním řízení proti stěžovateli (původně uprchlému) vedeném. Po té, co Krajský soud v Plzni svým usnesením ze dne 13. 7. 2010 sp. zn. podle § 306a odst. 2 trestního řádu zrušil předcházející odsuzující rozhodnutí ohledně stěžovatele, nařídil ve věci nové hlavní líčení a rozsudkem sp. zn. ze dne 30. listopadu 2010 stěžovatele podle § 226 písm. c) trestního řádu zprostil obžaloby. Toto rozhodnutí bylo zrušeno k odvolání státního zástupce usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 20. 1. 2011 a věc byl vrácena Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Proti tomuto pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu podal ve prospěch stěžovatele stížnost pro porušení zákona ministr spravedlnosti a tato byla ústavní stížností napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu zamítnuta (po té, co jmenovaný soud s podrobným zdůvodněním učinil závěr, že místo osobního výslechu lze číst jako důkaz v neprospěch obviněného protokol o dřívější usvědčující výpovědi osoby, kterou tato učinila jako spoluobžalovaný v původním řízení vedeném proti uprchlému, a která se v obnoveném řízení nachází v procesním postavení svědka a odmítá vypovídat).

Předtím, než se začne zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, musí Ústavní soud zkoumat, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady jeho věcného projednání a zkoumá tak mimo jiné i jeho přípustnost.

Podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( , ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( , ve znění pozdějších předpisů). V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci (viz např. nález ve věci

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, č. 111).

Jak patrno ze shora uvedeného, ústavní stížnost směřuje proti zamítavému rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku podaném ve prospěch stěžovatele ministrem spravedlnosti proti kasačnímu rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byla věc vrácena soudu I. stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal. Trestní věc stěžovatele tak dosud není pravomocně ukončena a nachází se ve stadiu rozhodování soudem I. stupně. Za tohoto stavu, kdy také nutno připomenout, že Ústavní soud stojí mimo soustavu obecných soudů a nepředstavuje v ní další instanci, třeba učinit závěr, že dosud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práv stěžovateli poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a ústavní stížnost je tak nepřípustná. Byla proto bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. září 2012

Pavel Holländer

soudce zpravodaj