Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
75906.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 2955/12
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o., se sídlem v Mariánských Lázních, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 51/39, směřující proti nákladovému výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 139 EC 626/2010 -27 ze dne 21. května 2012 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejího ústavně zaručeného práva dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ") domáhala zrušení v záhlaví uvedeného nákladového výroku rozhodnutí.
Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Ostravě rozsudkem č. j. 139 EC 626/2010 -27 ze dne 21. května 2012 uložil žalovanému T. K. (dále jen "žalovaný") zaplatit stěžovatelce částku ve výši 1.008,- Kč spolu se specifikovaným úrokem z prodlení z titulu pohledávky Dopravního podniku Ostrava a. s. na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, již stěžovatelka nabyla postoupením, a o nákladech tohoto řízení rozhodl tak, že žalovanému uložil zaplatit stěžovatelce jejich náhradu ve výši 2.229,60 Kč.
Rozhodnutí o výši odměny advokáta odůvodnil soud odkazem na nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 3923/11
ze dne 29. března 2012, jehož aplikovatelnost v projednávané věci vysvětlil.
V ústavní stížnosti stěžovatelka obsáhle oponuje závěrům soudu, který jí jako procesně úspěšnému účastníkovi řízení nepřiznal náhradu jejích nákladů v plné výši. Jeho napadené rozhodnutí o náhradě nákladů řízení považuje stěžovatelka za rozporné s principem právní jistoty a překračující meze předvídatelného rozhodování obecných soudů. Stěžovatelce jím byla podle ústavní stížnosti přivozena zjevná nespravedlnost.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republik y (dále jen "Ústava ") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ].
Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadený jiný zásah orgánu veřejné moci je konformní se závěry, jež Ústavní soud ve vztahu k němu již dříve vyslovil, ať již k němu došlo předtím nebo poté.
V této souvislosti je pak rozhodné, že i nyní posuzovaná ústavní stížnost se jak z hlediska obsahu, vymezení rozhodné materie, tak i kritiky postupu v řízení v rozhodném smyslu zcela identifikuje s jinými ústavními stížnostmi téže stěžovatelky, o kterých Ústavní soud již rozhodl, a to tak, že je jako zjevně neopodstatněné odmítl, konkrétně pak např. usnesením
sp. zn. I. ÚS 2432/11
ze dne 6. března 2012.
To je významné potud, že v uvedeném usnesení vyslovené závěry se uplatní i v dané věci, neboť není zde důvodu se od nich jakkoliv odchýlit. Nosné důvody tohoto rozhodnutí jsou stěžovatelce známy, a proto postačí na ně jen odkázat.
Lze je shrnout tak, že napadené rozhodnutí nelze kvalifikovat jako "svévolné" či excesivní, jestliže obecný soud své rozhodnutí určitým způsobem odůvodnil a uplatněné názory jsou logické, mají racionální základnu a v rovině práva ústavního jsou akceptovatelné.
Je přiléhavé též připomenout, že v připodobitelných věcech ústavních stížností stěžovatelky Bazcom, a. s., vycházejících z řízení, ve kterých obecný soud náklady advokátního zastoupení nepřiznal (jako nikoli účelně vynaložené), Ústavní soud konstatoval, že "... pokud občanský soudní řád ponechává otázky nákladů řízení, včetněposouzení jejich účelnosti, úvaze obecných soudů, a ty v jednotlivých případech přihlíží ke konkrétním okolnostem případu a své úvahy dostatečně odůvodní, nelze jejich postup z hlediska základních práv a svobod považovat za svévolný ani nepřiměřený" (viz usnesení
sp. zn. IV. ÚS 2777/11
ze dne 27. prosince 2011, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Okresní soud v Ostravě v daném případě navíc postupoval v intencích nálezu
sp. zn. I. ÚS 3923/11
ze dne 29. března 2012, jehož se stěžovatelka dovolává v jiných věcech a kde Ústavní soud nabídl obecným soudům jedno z možných řešení nákladových výroků ve věcech tzv. "formulářových žalob", jež bude pokládat (též) za ústavně konformní.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud žádné porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv a svobod neshledal, ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ).
V Brně dne 23. srpna 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu