Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1486/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Vladimíra Kůrky a soudce Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti společnosti CZECH PRODUCTS s. r. o., sídlem Kladno, Josefa Hory 1448, zastoupené Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, nám. Starosty Pavla 40, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2010 sp. zn. a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2009 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení , , , , a d a ustanovení a y (dále jen " ") - zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v její obchodněprávní věci.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Městský soud v Praze napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelčinu žalobu, jíž se po žalované společnosti Rossmann, spol. s r. o., domáhala náhrady škody (ušlého zisku) ve výši 893 241 Kč, jež jí měla vzniknout ukončením odběru zboží žalovanou; návrh žalované, aby řízení bylo pro překážku věci rozsouzené zastaveno, jiným výrokem soud zamítl. K odvolání stěžovatelky rozhodl Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením tak, že výrok o zamítnutí žaloby zrušil, a řízení dle ustanovení ve spojení s zastavil. Následné stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud ústavní stížností rovněž napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné.

Ve vztahu k zastavení řízení z důvodu věci již rozsouzené stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že v řízení vedeném pod sp. zn. se domáhala vydání ušlého zisku za jiné časové období než v projednávané věci, a odvolací soud nadto řízení zastavil, aniž si vyžádal příslušný spis. Podle jejího názoru se soud opíral pouze o "nesprávné a matoucí" informace soudkyně JUDr. L. Rozlivkové (jež předchozí věc v rámci odvolacího řízení vedeného pod sp. zn. posuzovala rovněž), a která se "překvapivě a neočekávaně" stala i členkou senátu rozhodujícího v projednávané věci.

Ve zbývající části obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatelka předkládá Ústavnímu soudu k posouzení argumentaci, zaměřenou k otázkám věcného posouzení nároku, jenž před obecnými soudu uplatnila.

Ústavní soud je podle ustanovení y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu ustanovení písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

v ustanovení upravuje tzv. návrhy zjevně neopodstatněné jako zvláštní kategorii návrhů, jež umožňuje Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení je odmítnout, byť sice splňují všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že jim nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem; jde přitom v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Z obsahu ústavní stížnosti se podává, že právě tak je tomu v dané věci.

Stěžovatelka pokračuje v (dlouhodobé) polemice s obecnými soudy (jmenovitě s Městským soudem a Vrchním soudem v Praze), přehlíží však, že v dané věci nebylo rozhodováno věcně, nýbrž že řízení bylo pro nedostatek jedné z jeho podmínek zastaveno. Přitom je očividné, že spíše než odvolacím soudem založený (jen) procesní výsledek pociťuje jako zásadní zamítnutí žaloby nalézacím soudem, vůči jehož důvodům se též (a převážně) v ústavní stížnosti oponentně vymezuje. Většina stěžovatelkou artikulovaných námitek tak směřuje k věci samé, což je však z povahy věci, bylo-li řízení zastaveno, irelevantní.

V dané věci tím mohou být významné pouze ty výhrady, jež zpochybňují správnost - a konsekventně ústavnost - rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení řízení pro překážku věci pravomocně rozsouzené. Stěžovatelka však zde nevznáší žádné zásadní námitky, jež by ústavnost napadeného usnesení zpochybňovaly; tvrzení, že si odvolací soud nevyžádal spis městského soudu ve věci sp. zn. nikterak nevylučuje (co lze mít za pravidlo), že příslušný senát měl dostatečnou informaci ze sběrného spisu svého soudu vedeného pod sp. zn. . Naznačuje-li pak stěžovatelka, že "překvapivě" v senátu odvolacího soudu figurovala i soudkyně L. JUDr. Rozlivková, není z předložené formulace zřejmé, zda mělo dojít k porušení rozvrhu práce vrchního soudu, či jakým konkrétním způsobem mělo být případně porušeno stěžovatelčino právo na zákonného soudce; v takovém případě je ostatně stěžovatelce k dispozici mimořádný opravný prostředek v podobě žaloby pro zmatečnost dle ustanovení , pročež by taková námitka byla v řízení o ústavní stížnosti nepřípustná.

Zcela nad tento rozhodný rámec je přiléhavé zaznamenat, že i v případě, že by ústavní stížnost byla způsobilá otevřít věcný přezkum (stěžovatelce nepříznivého posouzení jejího žalobního nároku), musela by být odmítnuta jako zjevně neopodstatněná taktéž; zjevně neopodstatněné jsou totiž i takové ústavní stížnosti, kterými stěžovatel otevírá právní otázky, které již byly Ústavním soudem v jiných věcech posuzovány.

Což je zde významné potud, že obsahově obdobné ústavní stížnosti stěžovatelky byly Ústavním soudem dříve odmítány jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

); zvláště jest odkázat na usnesení

sp. zn.

, kterým byla odmítnuta téměř identická ústavní stížnost stěžovatelky (jež brojila mj. právě proti rozsudku vrchního soudu sp. zn. ) a na jehož odůvodnění je možno na tomto místě plně odkázat.

Stěžovatelce se tedy zásah do ústavně zaručených základních práv doložit nezdařilo; výše předznačený závěr o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti je tím doložen.

Senát Ústavního soudu proto ústavní stížnost dle ustanovení usnesením (bez jednání) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není dvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu