Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 429/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci stěžovatele P. C., právně zastoupeného JUDr. Margit Beranovou, advokátkou se sídlem Rooseveltova 6/8, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2011 sp. zn. a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2011 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním učiněným ve lhůtě dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno právo na respektování rodinného života stěžovatele zaručené Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i téže Úmluvy.

Městský soud v Brně rozhodl o návrhu matky nezletilého M. C. o nařízení předběžného opatření tak, že se stěžovatel omezuje v rodičovské zodpovědnosti tím, že se mu ukládá zdržet se zveřejňování jakýchkoliv informací o nezletilém prostřednictvím internetu či jiných veřejně dostupných informačních prostředků, zejména informací týkajících se osobních údajů nezletilého, údajů o jeho soukromí, jeho fotografií či jiných obrazových snímků a záznamů, včetně záznamů zvukových. Matka současně s návrhem na vydání předběžného opatření podala návrh na zahájení řízení o omezení rodičovské zodpovědnosti stěžovatele.

Rozhodnutí soudu I. stupně zčásti potvrdil odvolací Krajský soud v Brně, částečně pouze přeformuloval jeho výrok.

Rozhodnutí obecných soudů obou stupňů považuje stěžovatel za bezdůvodný a nepřiměřený zásah do svých základních rodičovských práv. Během několika let existence článků a soukromého webu s fotografiemi (bez dalších osobních údajů) nedošlo k jedinému problému, ohrožení nezletilého ani zneužiti těchto informací. Přesto stěžovatel respektuje a respektoval všechna doporučení nejen soudu, ale i sociálního odboru. Soudy by neměly suplovat neschopnost či dokonce neochotu jednoho z rodičů k dohodě a do jejich rodinného života by měly zasahovat až po vyčerpání všech možností k nápravě jiným způsobem. K omezení práv člověka předběžným opatřením by pak mělo dojít pouze v závažném případě, kdy je osvědčená zatímní potřeba takového nařízení a jsou prokazatelně ohroženy poměry nezletilého.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, pokud postupují v souladu s ústavními předpisy. Rovněž vymezení zásad spravedlivého procesu a nutnosti jejich dodržování se týká rozsáhlá judikatura Ústavního soudu, na kterou lze pro stručnost odkázat.

Ve shodě se svou ustálenou judikaturou Ústavní soud konstatuje, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, u nichž současně nelze případnou zjištěnou protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy především využitím procesních prostředků daných právním systémem České republiky. Ústavní soud tak v civilním řízení (ale nejen v něm) zpravidla posuzuje jeho soulad se zásadami spravedlivého procesu ve smyslu y, jehož se dovolává i stěžovatel, v jeho celku, tj. v zásadě až po pravomocném skončení řízení.

V posuzované ústavní stížnosti směřují námitky stěžovatele proti rozhodnutí o předběžném opatření. Od této skutečnosti se pak odvíjí i další posuzování věci Ústavním soudem, která však spočívá nikoliv v posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření; to je zásadně věcí soudů obecných, poněvadž závisí na konkrétních okolnostech toho kterého případu. To vyjadřuje Ústavní soud ve své ustálené judikatuře (srov. např. nález

sp. zn.

Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 16, nález č. 158, str. 171); podstatou přezkumu je posouzení ústavnosti takového rozhodnutí jen z toho pohledu, zda konkrétní nařízení předběžného opatření mělo zákonný podklad, zda bylo vydáno příslušným orgánem a zda není projevem svévole. Ústavní soud ve své předchozí judikatuře rovněž konstatoval, že při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků, ale jde o opatření, které má jen dočasný charakter, neboť jím konečný výsledek sporu ve věci samé prejudikován není.

Z obsahu napadených rozhodnutí je dle Ústavního soudu patrné, že soudy podmínky pro vydání předběžného opatření zvážily řádně. Ústavní soud se v projednávané věci mohl soustředit toliko na otázku, zda ze strany obecných soudů nedošlo ke zjevnému, resp. extrémnímu vybočení ze zákonných zásad. Takové pochybení v jejich rozhodnutí však neshledal.

Ani v předmětné věci tedy Ústavní soud neposuzoval projednávanou věc odlišně od své ustálené judikatury. Dospěl k závěru, že napadené usnesení bylo vydáno příslušným soudem na základě zákona; usnesení - zejména odvolacího soudu - dostatečně uvádí důvody, na nichž je založeno a vypořádává se v náležitém rozsahu i s námitkami stěžovatele obsaženými v jeho odvolání. Napadená usnesení o vydání předběžného opatření byla řádně vydána i odůvodněna.

Soud I. stupně dle odůvodnění svého usnesení vzal za dostatečně osvědčeno, že otec bez vědomí a souhlasu matky na veřejně přístupné adrese na internetu vystavuje množství osobních údajů a podrobností o nezletilém synovi, taktéž jeho fotografií, i velmi intimního charakteru. Přitom se jedná o takové podrobnosti o osobě a životě dítěte, které mohou snadno nezletilého ohrozit. Soud proto dospěl k závěru, že zájem dítěte vyžaduje, aby otci bylo uloženo zdržet se takovéhoto jednání.

Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatuje, že skutková část věci je zásadně nesporná - otec "dlouhodobě" na internetu zveřejňuje informace "velmi osobního charakteru" týkající se nezletilého syna prostřednictvím fotografií jeho osoby nebo textu o jeho osobě a rodinných poměrech. Soud dospěl k závěru, že osobní vyobrazení syna s prvky nezaměnitelnosti, jakož i všechny formy nebo způsoby sdělení o jeho prožitku místa, situace nebo rodinných poměrů, nebo o jeho zdraví a bydlišti, jsou zásahem do jeho soukromí; podobným zásahem je i provázanost jeho jména s rodinněprávním sporem rodičů. Porušování práva na soukromí a rodinný život vlastního dítěte je jednáním neslučitelným s pojmem řádné péče v mezích rodičovské zodpovědnosti.

Ústavní stížnost, jak je koncipována, je zjevně založena pouze na odlišných právních názorech stěžovatele od názoru obecných soudů, který soudy projevily v napadených rozhodnutích. Jejich závěry ve věci však nelze považovat za nepředvídatelné a ani z jejich odůvodnění se nejeví, že by soudy ve věci postupovaly svévolně či záměrně v neprospěch stěžovatele. Jejich rozhodnutí jsou logická, jasná, přesvědčivá a je tedy možno se s nimi ztotožnit i z hlediska ústavněprávního.

Ústavní soud proto musí uzavřít, že neshledal žádné porušení základních práv stěžovatele, jak bylo v ústavní stížnosti namítáno, proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2012

Stanislav Balík

předseda senátu