Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2695/12

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 28. srpna 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele Ing. O. H., zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Křižíkova 16, 186 00 Praha 8, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2012 č. j. -80 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. prosince 2011 č. j. -53, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho občanskoprávní věci o náhradu škody, jež měla být způsobena nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem ve smyslu (resp. , ve znění pro posouzení věci rozhodném). Ve velmi podrobném návrhu stěžovatel popsal genezi případu, z něhož uplatněný nárok vyvozoval, a brojil vůči jednotlivým argumentům obecných soudů, které považuje převážně za formalistické a nekorektní. Stěžovatel tvrdil, že napadenými rozsudky došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v a , 3 d, pročež se posléze domáhal, aby je Ústavní soud nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. Již napadený rozsudek soudu I. stupně totiž vychází (krom jiného) i z rozhodovacího důvodu, dle něhož škoda (jakožto jeden z komponentů tvořících základ objektivní odpovědnosti státu za škodu) musí být postavena najisto. V kontextu rozhodované záležitosti stěžovatele soud konstatoval, že v době jeho rozhodování není možné jednoznačně určit výši škody, neboť pokud by byl stěžovatel úspěšný v řízení konkursním, mělo by to za následek, že by mu předmětná částka byla vyplacena dvakrát. Jinými slovy řečeno, argumentace byla vedena v tom směru, že v daném případě nejprve musí být rozhodnuto, zda a v jaké výši budou uspokojeny nároky stěžovatele v jiném řízení (dosud neskončeném konkursním řízení), přičemž teprve poté bude možno posuzovat, zda v té části, v níž jeho nároky případně uspokojeny nebudou, odpovídá stát za škodu, která stěžovateli dle něj (jeho skutkových tvrzení) vznikla. Vyšel tedy z toho, že existence předpokladů zakládajících objektivní odpovědnost státu za škodu, tj. v tom rámci i škoda a její přesná výše, musí být v soudním řízení bezpečně prokázána.

Tato interpretace relevantního právního rámce není výrazem svévole a zásah do práva na spravedlivý proces nezakládá; je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

, dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn.

); naopak sluší se říci, že ji potvrzuje i judikatura Nejvyššího soudu (kupř. usnesení sp. zn. , dostupné na stránkách http://www.nsoud.cz), jemuž sjednocovat rozhodovací praxi obecných soudů primárně (ex lege) přísluší ( a násl. , ve znění pozdějších předpisů).

Popsaný důvod, jehož podstata je založena realizací ústavně konformní interpretace jednoduchého práva (srov. i shodný právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

), je sám o sobě podmínkou dostatečnou pro založení výroků rozhodnutí stěžovatelem kritizovaných. V důsledku toho nelze tvrdit, že by - posuzováno pod aspektem ústavněprávní ochrany, a tudíž z pohledu procesu jako celku, resp. jeho výsledku - došlo k porušení základních práv stěžovatele, plynoucích z a , 3 d. Reagovat za této situace na ostatní námitky v ústavní stížnosti obsažené by bylo, pro tento dostačující důvod, nadbytečné.

Pro uvedené bylo mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu