Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2445/12

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 28. srpna 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatelky V. D., zastoupené JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Křižíkova 16, 186 00 Praha 8, o ústavní stížnosti proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelka napadla postup Obvodního soudu pro Prahu 6, spočívající v tom, že soud navrhovatelku přípisem ze dne 16. dubna 2012 sp. zn. vyzval k nástupu trestu uloženého jí rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. května 1991 sp. zn. ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. července 1991 sp. zn. .

Navrhovatelka v této souvislosti připojila přípis Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. března 2011 sp. zn. , v němž se chronologicky popisuje vývoj událostí spjatý s posuzováním promlčecí doby směřující k nastoupení výkonu trestu uloženého předmětnými rozhodnutími. Navrhovatelka úvahám v tomto přípise uvedeným vytýká, že její pobyt v Irské republice je kvalifikován z pohledu § 68 odst. 2 trestního zákona (zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů) jakožto doba, která se nezapočítává do promlčecí doby výkonu trestu, protože trest nebylo možno vykonat proto, že se odsouzený zdržoval v cizině. Namítá, že se sice od července 2003 v Irské republice skutečně zdržovala, nicméně tato je členem Evropské unie, pročež nic nebránilo vydání Evropského zatýkacího rozkazu a tedy pozitivní činnosti soudu směřující k nástupu výkonu trestu.

Navrhovatelka se tímto přístupem soudu cítí být dotčena ve svém ústavně zaručeném právu na osobní svobodu, zakotveném v , 2 d. Domáhá se, aby Ústavní soud vydal nález, jímž by bylo vysloveno, že postup, kdy byla přípisem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. dubna 2012 sp. zn. vyzvána k nástupu trestu jí uloženého rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. května 1991 sp. zn. ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. července 1991 sp. zn. , je porušením jejího ústavního práva na osobní svobodu, zaručeného d, a aby Ústavní soud Obvodnímu soudu pro Prahu 6 uložil, aby upustil od úkonů směřujících k realizaci uvedeného výkonu trestu.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Dle judikatury Nejvyššího soudu, jíž lze předložený výkladový problém připodobnit, stavení doby promlčení trestního stíhání podle § 67 odst. 2 písm. b) trestního zákona způsobuje jakýkoli pobyt pachatele v cizině; "proto do promlčecí doby se nezapočítává každá doba, po kterou se pachatel zdržoval v cizině, a to bez ohledu na to, z jakých důvodů se tak stalo" (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 563 ve Svazku 24/2003; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2008 sp. zn. , usnesení ze dne 27. listopadu 2008 sp. zn. nebo usnesení ze dne 27. října 2009 sp. zn. ). Uvedené dopadá i na výklad ustanovení § 68 odst. 2 trestního zákona, a to s ohledem na povahu a srovnatelnost zákonné dikce.

Ústavní soud za této situace uzavírá, že navrhovatelkou kritizovaná interpretace § 68 odst. 2 trestního zákona provedená obecným soudem není výrazem svévole, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn.

).

Ústavní soud proto stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu