Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1424/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele Bc. S. S., zastoupeného JUDr. Karlem Klímou, advokátem se sídlem Hradčanské nám. 12, 119 01 Praha 1, proti jinému zásahu orgánů veřejné moci a o návrhu na zrušení ustanovení bodu 6 a bodu 92 , kterým se mění , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Návrh na zrušení ustanovení bodu 6 a bodu 92 , kterým se mění , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatel ústavní stížností navrhl, aby Ústavní soud nálezem rozhodl tak, že "Finančnímu úřadu pro Prahu 4 a Ministerstvu vnitra ČR se v jejich činnosti ukládá povinnost nepokračovat v ústavních zásazích spočívajících v každoměsíčním nevyplácení částky ve výši 2 749,- Kč jako zdanění výsluhového příspěvku stěžovatele. Plátci daně a správci daně se takto ve věci stěžovatele zakazuje pokračovat v protiústavní činnosti". Stěžovatel současně navrhl, aby Ústavní soud zrušil ustanovení bodu 6 a bodu 92 , kterým se mění , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Stěžovatel zejména uvedl, že rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru Ministerstva vnitra ČR (dále jen "MV") ze dne 22. 4. 2008, č. j. OSZ-137246/VO-Že-2008, mu byl přiznán výsluhový příspěvek ve výši 17.591 Kč měsíčně, který byl postupně zvyšován a ke dni 31. 12. 2010 činil 17.978 Kč. Stěžovatel obdržel dne 14. 1. 2011 od MV "Informaci" ohledně zvýšení výsluhového příspěvku ze dne 1. 1. 20011, č.j. OSZ-137246/2011, v níž se uvádí, že výše výsluhového příspěvku se zvyšuje o 1,95% (tj. o částku 351 Kč), a to ve smyslu o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ), Celková výše výsluhového příspěvku stěžovatele tak činila 18.329 Kč. Uvedená "Informace" stěžovatele současně upozornila, že výsluhový příspěvek je od 1. 1. 2011 zdaňován plátcem zvláštní srážkovou daní ve výši 15%. V důsledku toho dostává od ledna 2011 výsluhový příspěvek pouze ve výši 15.580 Kč, tj. v částce o 2.749 Kč nižší. Stěžovatel dne 28. 1. 2011 požádal o doplacení dlužné částky výsluhového příspěvku a vydání rozhodnutí, a to s odkazem na Ředitel odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru MV rozhodnutím ze dne 16. 2. 2011, č. j. OSZ-137246-3/M-Pa-2011, rozhodl o zvýšení výsluhového příspěvku, podle něhož od 1. 1. 2011 se výše výsluhového příspěvku stěžovateli zvyšuje měsíčně o 1,95% (tj. o 351 Kč) na celkovou částku 18.329 Kč měsíčně. K rozhodnutí bylo připojeno samostatné "dopisové sdělení" MV, odboru sociálního zabezpečení, oddělení metodiky a řízení, ze dne 16. 2. 2011, kterým se stěžovateli vysvětlovalo, že , kterým se mění , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, došlo s účinností od 1. 1. 2011 ke zdanění výsluhového příspěvku příslušníků bezpečnostních sborů zvláštní sazbou daně z příjmů ve výši 15%.

Stěžovatel podal dne 18. 3. 2011 k Finančnímu úřadu pro Prahu 4 stížnost na postup plátce daně (ve věci rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru MV ze dne 16. 2. 2011, č.j. OSZ-137246-3/M-Pa-2011, jakož i "dopisového sdělení" MV ze dne 16. 2. 2011) ve smyslu , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Ve stížnosti vyslovil nesouhlas s uplatněním srážkové daně a poukázal na to, že zavedením zdaňování výsluhových příspěvků došlo k porušení dříve přijatého závazku státu ve smyslu

Finanční úřad pro Prahu 4 rozhodnutím ze dne 29. 4. 2011, č.j. 205627/11/004512106936, stěžovatelovu stížnost na postup plátce daně podle zamítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti prohlásil, že citované rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 o jeho stížnosti na postup plátce daně sice obsahuje poučení o možnosti podat proti tomuto rozhodnutí ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení odvolání, avšak této možnosti nevyužil. Uvedl, že je zřejmé, že i další instance či jiné správní orgány budou vždy aplikovat novelu , ve vztahu ke zdanění výsluhových příspěvků a proto s ohledem na protiústavní rozměr dané věci je možné dosáhnout zvrácení závadného stavu pouze prostřednictvím Ústavního soudu. Podle názoru stěžovatele jeho záležitost ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), významným způsobem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, neboť novelizace zákona o daních z příjmů ( ) se týká zavedení plošné regulace zdanění výsluhových příspěvků, což se dotkne odhadem cca 52 000 tzv. "výsluhářů", bývalých příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků z povolání; z toho cca 17 000 vojáků v záloze, cca 27 000 bývalých policistů a hasičů, cca 6 000 bývalých příslušníků vězeňské služby a cca 2 000 bývalých příslušníků celní správy. Stěžovatel na podporu svého tvrzení o protiústavnosti kritizovaného postupu podrobně rozvedl námitky, pro něž považuje zdanění svého výsluhového příspěvku, založené v záhlaví označenými zákonnými ustanoveními, za odporující ústavním kautelám zakotveným v y ČR, a d. Stěžovatel se proto také domáhá s odkazem na zrušení ustanovení bodu 6 a bodu 92

II.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální (procesní) předpoklady a podmínky stanovené pro ústavní stížnost , umožňující následné posouzení jeho věcné opodstatněnosti.

Ústavní stížnost je oprávněna dle , ve znění pozdějších předpisů, podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem.

Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Stejně postupuje senát, shledá-li u návrhu podaného podle až 4 důvody k odmítnutí podle nebo odst. 2 písm. a) [ ].

Ústavní soud v souzené věci připomíná, že jako orgán veřejné moci a ochrany ústavnosti ( y ČR) je povinen při výkonu své jurisdikce co do případů, mezí a způsobů uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci ( , , y ČR, d, ve spojení s y ČR), což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.

a) Ústavní soud v prvé řadě, a to ve vztahu ke stěžovatelem tvrzenému jinému zásahu Ministerstva vnitra ČR, považuje za zásadní zdůraznit, že v případě srážky daně při výplatě výsluhového příspěvku MV nevystupuje vůči stěžovateli v pozici "orgánu veřejné moci", který autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech stěžovatele, ať již přímo nebo zprostředkovaně. MV vystupuje vůči stěžovateli stejně jako každý plátce daně, který odvádí (musí odvádět) správci daně daň sraženou poplatníkovi ( , ve znění pozdějších předpisů). Jinou činnost než příslušný odvod nelze po MV ani požadovat a v tomto smyslu činnost MV nelze za jiný zásah ani považovat. Tuto skutečnost stěžovatel zásadně nereflektuje a naprosto pomíjí.

Důsledkem této skutečnosti je, že návrh, jímž se stěžovatel domáhá vydání shora formulovaného výroku Ústavního soudu ve smyslu ve vztahu k MV není přípustný.

Za tohoto stavu, aniž by se dále zabýval meritem věci, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost jako návrh nepřípustný [ ] v tomto rozsahu odmítl.

b) Ústavní soud dále, a to ve vztahu ke stěžovatelem tvrzenému jinému zásahu Finančního úřadu pro Prahu 4, připomíná judikaturou dostatečně reflektovaný jeden ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jako prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, kterým je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle .

Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V souladu s je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (srov. ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne ze dne 29. 4. 2011, č. j. 205627/11/004512106936, obsahuje poučení o možnosti podat proti tomuto rozhodnutí ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení odvolání; stěžovatel však této možnosti nevyužil. Z uvedeného vyplývá, že nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. S ohledem na to posoudil Ústavní soud i v tomto rozsahu ústavní stížnost jako nepřípustnou, neboť důvod pro postup dle neshledal.

Za tohoto stavu, aniž by se zabýval meritem věci, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost jako návrh nepřípustný [ ] odmítl.

S ústavní stížností (akcesoricky) spojený návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právního předpisu Ústavní soud podle ustanovení ve spojení s ustanovením odmítl.

Ústavní soud pro úplnost uvádí, že o obdobných návrzích směřujících proti postupu Ministerstvu vnitra ČR, a Finančního úřadu pro Prahu 4, ke kterým byly rovněž připojeny návrhy na zrušení ustanovení bodu 6 a bodu 92 , již rozhodoval. Uvedené ústavní stížnosti byly včetně akcesorického návrhu na zrušení výše uvedených zákonných ustanovení usneseními Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2011

sp. zn.

a ze dne 20. 10. 2011,

sp. zn.

pro nepřípustnost odmítnuty.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2012

Vojen Güttler, v. r.

předseda senátu