Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1422/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného Mgr. Milošem Znojemským, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -717 ze dne 23. ledna 2012 a proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -673 ze dne 18. října 2011 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel s odkazem na porušení svých práv na spravedlivý proces a na ochranu majetku domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze usnesením č. j. -673 ze dne 18. října 2011 zamítl návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření, kterým se žalovanému F. J. (dále jen "žalovaný") zakazuje jakákoli dispozice se stavbou č.p. X na pozemku označeném jako stavební parcela č. XX, s pozemkem označeným jako stavební parcela č. XX a s pozemkem označeným jako pozemková parcela č. XY, to vše v obci J., v části obce V. a v k.ú. Buřany, zapsanými u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrálního pracoviště Jilemnice. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze usnesením č. j. -717 ze dne 23. ledna 2012 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutími obecných soudů, a to především se závěrem Vrchního soudu v Praze, dle kterého by nařízení předběžného opatření bylo nepřiměřené ve vztahu k nároku, jehož ohrožení je v případě výkonu rozhodnutí tvrzeno. Stěžovatel dále namítá, že žalovaný nemá mimo nemovitostí v k.ú. Brňany žádný majetek vyšší hodnoty a že předběžné opatření tak je jediným způsobem zajištění jeho pohledávky vůči žalovanému.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [, písm. d)y ČR].

Ústavní soud ve své judikatuře vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu (y ČR). Ústavní soud se zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem. Při posuzování ústavní stížnosti je však povinen přesvědčit se, zda obecné soudy při rozhodování o předběžných opatřeních postupují způsobem stanoveným zákonem.

Ústavní soud ve své judikatuře též uvedl, že při rozhodování o předběžném opatření musí být poskytnuta ochrana jak tomu, kdo o jeho vydání žádá, tak i ochrana tomu, vůči komu předběžné opatření směřuje, přičemž ochrana jedné strany nemůže dosáhnout takové intenzity, aby znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany.

Ústavní soud proto i v projednávané věci podotýká, že i kdyby předběžné opatření omezující dispozici s nemovitým majetkem žalovaného skutečně bylo jediným prostředkem způsobilým zajistit uspokojení pohledávky stěžovatele vůči žalovanému, je třeba vycházet i z oprávněných zájmů žalovaného. Stěžovatel se domáhal opatření limitujícího dispozici s veškerým nemovitým majetkem žalovaného, aniž by osvědčil přiměřenost rozsahu jeho požadavku a aniž by tedy obecné soudy mohly z konkrétních údajů tuto přiměřenost posoudit rovněž z hlediska proporcionality k újmě, která by navrhovaným předběžným opatřením mohla vzniknout žalovanému jako druhému účastníku řízení. Stěžovatelova pohledávka vůči žalovanému činila částku 251.270,- Kč s přísl. a náklady řízení. Předmětem návrhu na vydání předběžného opatření pak byl pozemek o výměře 126 m2, na tomto pozemku stojící rodinný dům a k tomu přiléhající další pozemek o výměře 2.373 m2. Za této situace nemá Ústavní soud závěru, dle kterého i bez znaleckého ocenění nemovitostí, jichž se předběžné opatření mělo dotýkat, není vzhledem k výši nároku žalobce rozsah požadovaného předběžného opatření přiměřený, co vytknout.

Ústavní soud tak uzavírá, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. srpna 2012

Vlasta Formánková v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu