Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2648/12

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti KUBDAT Software, s. r. o. "v likvidaci", se sídlem v Ostravě, Volgogradská 74, zastoupeného Mgr. Petrem Kaustou, advokátem advokátní kanceláře v Ostravě, Moravská Ostrava, Čs. legií 5, proti rozsudku Nejvyššího soudu v Brně č.j. - 268 ze dne 11. 4. 2012; rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č.j. - 178 ze dne 10. 9. 2010 s tím, že se věc přiděluje jinému senátu Vrchního soudu v Olomouci k projednání; rozsudku Krajského soudu v Ostravě č.j. -132 ze dne 10.11. 2009 s tím, že se věc přiděluje jinému samosoudci; usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. -33 ze dne 14.12. 2006 s tím, že se přiděluje jinému samosoudci; návrhu, aby řízení vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. sp. zn. sp. zn. sp. zn. sp. zn. sp. zn. sp. zn. sp. zn. sp. zn. byla zrušena ex tunc; návrhu, aby Ústavní soud zakázal Nejvyššímu soudu pokračovat v porušování ústavně zaručených základních práv stěžovatele a přikázal mu, aby nařídil Krajskému soudu v Ostravě obnovit stav řízení před usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. - 33 ze dne 14. 12. 2006 a projednat žalobu stěžovatele ze dne 5. 8. 2006 jiným samosoudcem Krajského soudu v Ostravě a v jediném řízení; návrhu aby Ústavní soud zakázal Vrchnímu soudu v Praze pokračovat v porušování ústavně zaručených základních práv stěžovatele a přikázal mu, aby nařídil Krajskému soudu v Ostravě obnovit stav řízení před usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. - 33 ze dne 14. 12. 2006 a projednat žalobu stěžovatele ze dne 5. 8. 2006 jiným samosoudcem Krajského soudu v Ostravě a v jediném řízení; návrhu, aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Ostravě pokračovat v porušování ústavně zaručených základních práv stěžovatele a přikázal mu obnovit stav řízení před usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. - 33 ze dne 14. 12. 2006 a projednat žalobu stěžovatele ze dne 5. 8. 2006 jiným samosoudcem a v jediném řízení; návrhu dle § 83 odst. 1 zákona o Ústavního soudu na zaplacení nákladů spojených s povinným zastoupením, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení , , , . odst. 1 a 2 d (dále jen a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a navrhuje, aby Ústavní soud zavázal soudy k jím navrhovanému postupu řízení.

Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí bylo zjištěno, že Nejvyšší soud svým rozsudkem č. j. - 268 ze dne 11. 4. 2012 k stěžovatelem podanému dovolání zrušil rozsudky Vrchního soudu v Olomouci č.j. - 178 ze dne 10. 9. 2010 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě č.j. -132 ze dne 10. 11. 2009 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( cit. zák); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( cit.zák.). V tomto ustanovení se promítá zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.

Z výše uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutí konečné, neboť věc byla vrácena soudu prvého stupně, u nějž nadále probíhá řízení. (Rozsudkem Nejvyššího soudu byla zrušena i rozhodnutí vrchního a krajského soudu, jejichž zrušení se stěžovatel rovněž domáhá.)

Shora uvedený požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu není splněn jen tím, že stěžovatel procesní prostředky uplatní a řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty prostředky, které mu obecně skýtá dosud probíhající řízení. Pokud tedy ve věci nadále probíhá řízení, které nebylo pravomocně skončeno, nemůže Ústavní soud do probíhajícího řízení zasahovat. Z nastíněného principu subsidiarity ústavní stížnosti tak plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co současné stadium řízení bude skončeno. Ústavní stížnost totiž nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Okolnost, že nižší soud je vázán právním názorem kasačního soudu, neuzavírá žádné předmětem identifikovatelné stadium řízení, ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti konečnému rozhodnutí ve věci.

Z výše uvedeného je zřejmé, že v dané věci, kde po kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu dosud nebylo vydáno poslední konečné pravomocné rozhodnutí a stěžovatel pouze vyslovuje obavu z průtahů dalšího řízení, které teprve bude vedeno, nelze ani postupovat dle požadavku stěžovatele a aplikovat . Pokud by již nyní Ústavní soud přezkoumal všechna zrušená rozhodnutí, dostal by se prakticky do role obecných soudů a věc by de facto poprvé řešil z pohledu jednoduchého práva.

Ústavní stížnost směřující do usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. - 33 ze dne 14. 12. 2006 je pak podána po lhůtě stanovené zákonem (srov.

sp. zn.

a

).

Ústavní soud dodává, že ve vztahu k dalším "vyloučeným" v záhlaví uvedeným věcem, kde se stěžovatel domáhá přímo zrušení těchto řízení ex tunc a k návrhům, aby Ústavní soud Vrchnímu soudu v Olomouci a Nejvyššímu soudu zakázal pokračovat v porušování ústavně zaručených základních práv stěžovatele a přikázal jim, aby přikázaly krajskému soudu obnovit stav řízení před vyloučením žalob k samostatnému řízení, je třeba posoudit i jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, neboť ze strany Ústavního soudu je požadován zákrok, k němuž není, jak vyplývá z y a , oprávněn.

Na základě shora uvedených úvah Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky přípustnosti ústavní stížnosti, neboť dosud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon poskytuje k ochraně práv stěžovatele. Jak je shora uvedeno jedná se v části i o ústavní stížnost podanou po lhůtě stanovené zákonem a o ústavní stížnost, k jejímuž projednání není Ústavní soud příslušný. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl dle , d), e) , aniž vyzýval stěžovatele k odstranění vad plné moci. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti nebyly ani dány podmínky pro postup dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. srpna 2012

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj