Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2527/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti obchodní společnosti K + 3K, s. r. o., se sídlem Saidova 272/5, 620 00 Brno, zastoupené Jitkou Stanoevovou, advokátkou, AK se sídlem Chládkova 3, 616 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012 č. j. -289 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2010 č. j. -11, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností osobně doručenou Ústavnímu soudu dne 4. 7. 2012 se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v a a 2d (dále jen "") domáhala zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.

Z usnesení Nejvyššího soudu připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením zastavil řízení o návrhu stěžovatelky na prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na pokračování v řízení vedeném u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. a zastavil i řízení o návrhu stěžovatelky na pokračování v tomto řízení. Dovolání stěžovatelky proti předmětnému usnesení Vrchního soudu v Olomouci Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřovalo proti rozhodnutí ve věci samé. Dovolací soud odkázal na zákonnou úpravu v a vyloučil, že by přípustnost dovolání mohla být dovozena z jiných ustanovení téhož zákona (, či ).

V ústavní stížnosti stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že byla oprávněna podat dovolání, neboť napadené usnesení vrchního soudu mělo po právní stránce zásadní význam ( ); podle stěžovatelky existuje právní nejistota, podle jakého ustanovení zákona, resp. podle jakého judikátu je v případě podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty k provedení úkonu podle po pravomocném skončení sporu zastaveno řízení o tomto návrhu. Stěžovatelka dále argumentovala ve vztahu k rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci s tvrzením o upření možnosti k uplatnění svých práv. K ústavní stížnosti též připojila usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2009 č. j. -19, ze kterého vyplývá, že stěžovatelka žalobou proti žalované Janě Sedláčkové, správkyni konkurzní podstaty úpadce GEOTEST Slatina, a. s., usilovala o vyloučení označených nemovitostí ze soupisu majetku konkurzní podstaty úpadce. Krajský soud v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. její žalobě vyhověl, žalovaná však podala odvolání. Vrchní soud v Olomouci k návrhu obou stran sporu odvolací řízení přerušil; následně rozsudek krajského soudu zrušil a řízení zastavil, neboť žádný z účastníků do jednoho roku od právní moci usnesení odvolacího soudu o přerušení řízení nepodal návrh na pokračování v řízení.

Ústavní soud nejprve přezkoumal napadené usnesení Nejvyššího soudu z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost proti němu směřující je zjevně neopodstatněná.

Způsob, jakým Nejvyšší soud posoudil naplnění podmínek pro připuštění dovolání, jakož i právní závěr z něho vyplývající, Ústavní soud zcela akceptoval, neboť jak vyplynulo z odůvodnění přezkoumávaného usnesení i z ústavní stížnosti samotné, dovolání nesměřovalo proti rozhodnutí vydanému ve věci samé. Je zřejmé, že ve stěžovatelčině případě byl "věcí samou" návrh na vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, o němž již bylo rozhodnuto. Stěžovatelka se mýlí, pokud opírá přípustnost dovolání směřujícího proti nemeritornímu rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o ustanovení , odst. 3 Aplikace těchto ustanovení přichází v úvahu pouze tehdy, je-li dovoláním napaden rozsudek či usnesení ve věci samé. Ústavní soud nenalezl rovněž žádný důvod ke zpochybnění závěru dovolacího soudu o tom, že přípustnost dovolání nebylo lze dovodit ani z ostatních ustanovení , a tak jen pouze připomíná, že právo na přístup k dovolacímu soudu není z pohledu ústavně právního absolutní a lze se ho domáhat jen při splnění zákonem stanovených podmínek. Ty se mohou týkat i přípustnosti procesních prostředků (především podávaných u vyšších soudních instancí), a proto vyloučení některých věcí nemeritorní povahy z přezkumu soudu dovolacího Ústavní soud nepovažuje v obecné rovině za rozporné s y.

Pokud jde o usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2010 č. j. -11, Ústavní soud zjistil z vlastní evidence ústavních stížností, že stěžovatelka napadla totéž rozhodnutí ústavní stížností s prakticky stejnou argumentací již dne 19. 5. 2010. Ústavní stížnost je vedena pod

sp. zn.

a řízení o ní dosud nebylo ukončeno.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), je návrh (v této věci ústavní stížnost) nepřípustný v případě, že Ústavní soud již v téže věci jedná.

Nepřípustný návrh je povinen soudce zpravodaj odmítnout podle ustanovení mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dílem podle ustanovení a dílem podle ustanovení téhož zákona. Učinil tak jediným, a to senátním rozhodnutím, neboť k odmítnutí návrhu pro zjevnou neopodstatněnost je povolán senát.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. srpna 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu