Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1059/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti Interchalet, spol. s r. o., se sídlem ve Veselí nad Lužnicí, Horusice č. p. 65, zastoupené JUDr. Ivem Danielowitzem, advokátem se sídlem v Táboře, Smetanova 664, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2008 č. j. -70, takto:

Vykonatelnost směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Českých Budějovicích dne 15. 2. 2007 č. j. Sm 19/2007-7, se odkládá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze vydané v její obchodněprávní věci (o obnovu řízení), neboť jím mělo dojít k porušení a d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Z ústavní stížnosti, připojených listin a vyžádaných spisů Ústavní soud zjistil následující.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10. 12. 2007 č. j. -55, "zamítl návrh, aby soud povolil obnovu pravomocně skončeného řízení v právní věci žalobce EXEKUTORSKÉ CENTRUM s. r. o. (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastnici) proti žalovanému Interchalet, spol. s r. o. (v řízení před Ústavním soudem stěžovatelce) o vydání směnečného platebního rozkazu, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 1 650 000 Kč s 6% úrokem p. a. z částky 1 650 000 Kč od 9. března 2004 do zaplacení (spis Sm 19/2007 Krajského soudu v Českých Budějovicích)". Rozhodnutím ve věci samé byl v původním řízení směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Českých Budějovicích dne 15. 2. 2007 č. j. Sm 19/2007-7.

Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením k odvolání stěžovatelky rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení "změnil" tak, že "v řízení účastníků: žalobce EXEKUTORSKÉ CENTRUM, s. r. o., Mikulovice 67, IČ 26112655, proti žalovanému Interchalet, spol. s r. o., Veselí nad Lužnicí, Horusice 65, IČ 47217464, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, se žaloba na obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. zamítá".

Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 11. 2011 č. j. -121, stěžovatelčino dovolání odmítl pro nepřípustnost, neboť rozhodnutí odvolacího soudu neshledal zásadně významným ve smyslu (zde - přes nesprávné označení výroku odvolacího soudu coby "měnícího" - jedině použitelného) ustanovení

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), Ústavní soud může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

Podle platí, že pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení a předpisy vydané k jeho provedení.

Ustanovení předepisuje, že je-li pravděpodobné, že žalobě (též žalobě na obnovu řízení) bude vyhověno, může soud nařídit odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí o věci. Soud je přitom povolán rozhodnout o odkladu též bez návrhu.

Vycházeje z obsahu ústavní stížnosti ve spojení se závěry vyvozenými judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, jakož i judikaturou vlastní, tj. z toho, že "soudy se musejí při aplikaci procesních pravidel vyhnout jak přehnanému formalismu, který by zasahoval do zásad spravedlivého procesu, tak i přílišné pružnosti, která by naopak vedla k odstranění procesních podmínek stanovených zákonem" (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 5. 2004 ve věci Kadlec a další v. Česká republika, stížnost č. 49478/99, publikovaný též v časopisu Soudní judikatura. Přehled rozsudků ESLP pod č. 4/2004, resp. nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 5. 10. 2005 a usnesení

sp. zn.

ze dne 1. 9. 2009), dospěl Ústavní soud k závěru, že logice věci - resp. požadavku, aby odklad nepostrádal způsobilost zamezit zmaření účelu případného zrušovacího nálezu ve věci

sp. zn.

a současně nalezl spolehlivou oporu v a subsidiárně aplikovatelném - rekurs v mezích k ustanovení odpovídá.

Odlišný výkladový závěr (trvající v intencích na podmínce zahrnutí rozhodnutí, které je předmětem odkladu, do petitu ústavní stížnosti, byť jeho přezkum může být posléze otevřen v řízení jiném, a sice rozhodnutím obecného soudu o žalobě na obnovu řízení) by vykazoval znaky přepjatého formalismu, proti němuž se Ústavní soud již vícekrát vyslovil (není totiž pochyb, že ústavní stížnost

sp. zn.

by v části směřující proti inkriminovanému směnečnému platebnímu rozkazu, je-li pravomocný a vykonatelný, bylo třeba kvalifikovat jakožto opožděnou, srov. ).

Vzhledem k výše rekapitulovaným dispozicím vycházejícím z ustanovení procesní překážku rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti nepředstavuje ani absence jemu odpovídajícího stěžovatelčina návrhu.

Ústavní soud dospěl rovněž k názoru (který by byl relevantní též z hledisek ), že vzhledem k proporci mezi rozsahem nároků přiznaných shora specifikovaným směnečným platebním rozkazem a uváděnou celkovou hodnotou majetku stěžovatelky by výkon tohoto rozhodnutí ve věci samé zakládal velmi nepříznivé (existenční) a obtížně reparovatelné (srov. zejm. důsledky prodeje nemovitostí v rámci výkonu rozhodnutí) dopady do její ekonomické sféry, přičemž újma stěžovatelky by byla nepoměrně větší než újma třetích subjektů.

S ohledem na tyto důvody Ústavní soud podle ve spojení s ustanovením o. s. ř vykonatelnost směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Českých Budějovicích dne 15. 2. 2007 č. j. Sm 19/2007-7, odložil, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. července 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu