Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2078/11

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného, ve věci stěžovatele Ing. G. Š., zastoupeného JUDr. Hanou Hučkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Mar. Horách, 28. října 434/211, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. -200 ze dne 10. 9. 2010 a proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. -239 ze dne 2.6.2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 14. 7. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost doplněná postupně tak, aby splňovala podmínky projednatelnosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho základní subjektivní právo na spravedlivý proces (právo na soudní a jinou ochranu) a právo na ochranu vlastnictví tak, jak je má na myslid (dále jen "") a Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, včetně svých dodatkových protokolů. Stěžovatel (žalobce) se jako tichý společník ve smyslu a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") domáhal po žalovaném vyplacení podílu na hospodářských výsledcích a podílu na majetku při ukončení podnikání, jakož i toho, aby mu žalovaný - zjednodušeně řečeno - zpřístupnil dokumenty k podnikání, na němž stěžovatel jako tichý společník participoval. Soudy se však s žalobním žádáním stěžovatele neztotožnily - prvostupňový soud žalobu stěžovatele v celém rozsahu zamítl, odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil. Stěžovatel pak soudům zejména vytýká, že v jeho případě neaplikovaly zásady plynoucí zejména z , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), tedy v rámci své poučovací povinnosti nenapomáhaly vítězství toho, kdo je v právu - neboť celou věc mohly např. posoudit stran nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

Ústavní soud posoudil ústavní stížnost samu, jakož i napadená rozhodnutí. Přitom dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41) či sjednocovat jejich judikaturu. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy pátéy (y); ani skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, str. 281). Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí obecného soudu, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; protože Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, je jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízeních (rozhodnutími v nich vydaných) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku, chráněná práva nebo svobody jeho účastníka. V právě projednávané věci přitom nic takového neshledal.

Nad rámec právě uvedeného - vzhledem ke stěžovatelově argumentaci - pak Ústavní soud uvádí, že jak z napadených soudních rozhodnutí, tak z vyžádaného soudního spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. plyne snaha soudů zabývat se žalobním žádáním stěžovatele ve všech souvislostech, kdy ovšem nemohly překročit stěžovatelem postupně upravovaný petit jeho žalobního žádání. Vzal-li tedy například stěžovatel svoji žalobou co do požadavku na vrácení vkladu tichého společníka zpět - srovnej č. l. 54 - tak v tomto rozsahu nemohly soudy důvodnost stěžovatelova žádání posuzovat, a to ani prizmatem příslušných ustanovení obchodního zákoníku. V rozsahu petitu stěžovatelem vymezeném tedy neporušily ani svoji poučovací povinnost, respektive povinnost materiálního vedení soudního jednání.

Dle výše uvedených skutečností tedy dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva (svobody) stěžovatele daná ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle , ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněnou, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 23. července 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu