Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1783/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti GRATO spol. s r. o., IČ 410 33 281, se sídlem v Mariánských Lázních, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábř. 51/39, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2012, čj. -38, za časti Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 2. 2012, čj. -38, uložil žalovanému povinnost zaplatit stěžovatelce částku ve výši 1 008 Kč spolu s úrokem z prodlení (výrok I.), a ve výroku II. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Stěžovatelka napadá ústavní stížností výrok II. tohoto rozsudku; tvrdí, že jím byla porušena její základní práva.

II.

Ústavní soud je podle článku 83y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Stěžovatelka podala k dnešnímu dni již několik stovek ústavních stížností, které se týkaly a týkají otázky výše náhrady nákladů řízení ve věcech, které vedla před obecnými soudy. Tyto ústavní stížnosti stěžovatelky vykazují po právní i věcné stránce shodné rozhodné rysy a byly již Ústavním soudem opakovaně posouzeny. Ústavní soud se ani v nyní předložené věci nemá důvodu odchylovat od svých závěrů, neboť neshledává v úvahách obecného soudu protiústavnost. Pro podrobné odůvodnění lze pro stručnost odkázat na usnesení ze dne 25. ledna 2012,

sp. zn.

; usnesení ze dne 26. března 2012;

sp. zn.

; usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 5. 2012; usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 5. 2012; usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 5. 2012; usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 5. 2012 a řadu dalších, která všechna jsou stěžovatelce známa.

Ústavní soud dále odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, v němž se okresní soud řádně vypořádal se vzniklou procesní situací. Okresní soud nepovažoval žádné náklady, které stěžovatelce v tomto řízení vznikly, za účelně vynaložené, neboť proti témuž žalovanému již dvakrát pohledávku z titulu jízd bez platného jízdního dokladu uplatnila. Vzhledem k tomu, že pohledávku uplatněnou v tomto i v předchozím řízení získala na základě stejných smluv o postoupení pohledávek, nic jí nebránilo v tom, aby obě pohledávky uplatnila jednou žalobou, s kterou by byly spojeny jedny náklady. Náklady, které stěžovatelce vznikly v tomto řízení, proto nejsou účelně vynaložené a soud je stěžovatelce nepřiznal. Ústavní soud považuje tuto argumentaci za přiléhavou a z ústavního hlediska nemá, co by jí vytkl. Lze k ní dodat pouze tolik, že postup stěžovatelky, která vůči témuž dlužníku nabyla několik pohledávek a každou přitom uplatňuje samostatnou žalobou, a to zjevně za tím účelem, aby se několikrát obohatila na náhradě nákladů řízení, není ve své podstatě ničím jiným, než zneužitím práva, které explicitně zakazuje

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 23. července 2012

Vojen Güttler

předseda senátu