Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 794/12

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. L., zastoupeného JUDr. Tomášem Truschingerem, advokátem se sídlem v Brně, Bašty 413/2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2012 sp. zn. , usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2011 č. j. -518 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2011 č. j. -506, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti se Ing. M. L. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora označeného usnesení Nejvyššího soudu, usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále též "odvolací soud") a usnesení Krajského soudu v Brně (dále též "soud prvního stupně") pro porušení práva na spravedlivý proces a rovnost účastníků řízení.

Napadeným usnesením soud prvního stupně schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty ze dne 17. 3. 2010. Odvolací soud na základě odvolání úpadce (nyní stěžovatele) citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil a Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné, neboť jím uplatněné vady jsou zmatečnostní vady řízení podle (dále jen "OSŘ"), nikoli však způsobilým dovolacím důvodem.

Po odstranění vad prvotního podání (zejména absence právního zastoupení), stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti, stejně jako v odvolání a dovolání namítal, že vyrozumění o vyvěšení konečné zprávy a o možnosti podat proti ní námitky doručoval soud prvního stupně, jakožto soud konkursní, postupem podle , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), tzn. vyvěšením na úřední desce soudu a v Obchodním věstníku, ačkoli v uvedené době byl stěžovatel ve výkonu trestu a neměl možnost se s textem konečné zprávy seznámit a podat proti němu námitky, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a rovnost účastníků.

Podle rozvrhu práce byla ústavní stížnost původně přidělena JUDr. Františku Duchoňovi jako soudci zpravodaji. V důsledku ukončení jeho funkčního období dne 6. 6. 2012 se stal novým soudcem zpravodajem v této věci JUDr. Pavel Rychetský (§ 12 odst. 1 Rozvrhu práce Ústavního soudu na období od 7. června 2012 do konce roku 2012).

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda má i další formální a obsahové náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ). Jedná se o důsledek zásady subsidiarity ústavní stížnosti k standardním procesním institutům obecného práva, která jako přípustná nastupuje teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Bylo by zásahem do pravomoci obecných soudů a porušením principu dělby moci, pokud by Ústavní soud rozhodoval bez toho, aniž by byla dána možnost příslušným orgánům k realizaci jejich pravomocí. Nejde přitom o přepjatý formalismus při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti, ale o výraz subsidiárního postavení ústavní stížnosti v systému prostředků sloužících k ochraně základních práv a svobod (viz i y). Ústavní soud představuje v této souvislosti institucionální mechanismus, který nastupuje v případě selhání všech mechanismů ostatních. Jinými slovy, Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti přezkoumává zásadně pouze zásahy orgánu veřejné moci, které bezprostředně a citelně zasahují do základních práv stěžovatele a zároveň nejsou zhojitelné v řízení před ostatními orgány veřejné moci.

Od 1. 1. 2001 je procesním opravným prostředkem žaloba pro zmatečnost. Tento procesní institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost podle může účastník napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě namítá, že soud prvního stupně svým nesprávným postupem, spočívajícím v doručení uvědomění o konečné zprávě a možnosti podat proti ní námitky pouze vyvěšením na úřední desce a v Obchodním věstníku a nikoli do výkonu trestu, mu odňal možnost podat proti ní námitky a jednat před soudem.

S ohledem na citované ustanovení zakotvující jeden z tzv. zmatečnostních důvodů, je zřejmé, že stěžovatel tutéž námitku mohl a měl uplatnit v žalobě pro zmatečnost. Tento procesní prostředek přitom nelze v daném případě pokládat za zjevně "neefektivní", a to i vzhledem k závěru vyslovenému Nejvyšším soudem v ústavní stížnosti napadeném usnesení, v němž stěžovatele výslovně poučil o skutečnosti, že daná námitka (nemožnost jednat před soudem z důvodu nedoručení vyrozumění o konečné zprávě) sice není způsobilým dovolacím důvodem, ale je vadou, kterou lze uplatnit v žalobě pro zmatečnost podle , přičemž lhůta pro její podání počala běžet až od právní moci usnesení Nejvyššího soudu o dovolání ( ). Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla (ústavní stížností není dokládán opak), nastala situace, kdy stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, a to i přes výslovné upozornění a poučení Nejvyšším soudem a zachovanou lhůtou k jejímu podání (srov. ). Ústavní stížnost je proto podle dost. 1 písm. e) ve spojení s nepřípustná.

Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že z předložených listin je zřejmé, že stěžovatel o existenci konečné zprávy, proti níž nebyly ze strany stěžovatele vzneseny žádné námitky, a jejím doručení, resp. doručení o jejím uvědomění podle věděl z předchozího zrušovacího usnesení odvolacího soudu ze dne 25. 8. 2010 sp. zn. . Proto bylo také na samotném stěžovateli, byť byl v rozhodné době ve výkonu trestu, aby se v duchu zásady vigilantibus iura aktivněji staral o ochranu svých práv.

Ústavní soud se pro úplnost zabýval naplněním podmínek ustanovení , avšak splnění žádné z nich neshledal a stěžovatel jejich existenci ani netvrdil.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako nepřípustný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. července 2012

Pavel Rychetský

soudce zpravodaj