Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3649/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka (soudce zpravodaj) a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti Mgr. Pavla Dolanského, soudního exekutora, evid. č. 015, IČ: 406 58 759, se sídlem Exekutorský úřad Beroun, Palackého 31/2, 266 01 Beroun, zastoupeného Mgr. Jindřichem Šimberským, advokátem se sídlem Hořejší nábřeží 786/21, 150 00 Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -138 ze dne 12. září 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen , "), usiluje stěžovatel o zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s odůvodněním, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva uvedená v , d (dále jen " "), y (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Z obsahu ústavní stížnosti, z jejích příloh a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen "soud prvního stupně") sp. zn. , který si za účelem posouzení důvodnosti návrhu Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že soud prvního stupně usnesením č. j. -61 ze dne 22. května 2008 na návrh oprávněného GILL s r.o., se sídlem Americká 25/460, 120 00 Praha 2, IČ: 45796017, vymazaná z obchodního rejstříku ke dni 29. dubna 2010 (dále jen "vedlejší účastník č. 1") zastavil exekuční řízení, rozhodl o povinnosti Mgr. P. S. (dále jen "vedlejší účastník č. 2") zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů exekuce částku 239 883,64 Kč a dále rozhodl o tom, že mezi vedlejším účastníkem č. 1 a vedlejším účastníkem č. 2 nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů exekuce.

Usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "soud odvolací") ze dne 15. prosince 2008 č. j. -82 byl výrok o povinnosti vedlejšího účastníka č. 2 zaplatit stěžovateli náklady exekuce zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že je třeba zkoumat důvod zastavení exekuce, procesní zavinění účastníků a důvod pro podání návrhu na zastavení exekuce vedlejším účastníkem č. 1.

Soud prvního stupně vyzval vedlejšího účastníka č. 1, aby ve stanovené lhůtě sdělil soudu, z jakého důvodu navrhl zastavení exekučního řízení s tím, že pokud tak neučiní, bude mít za to, že návrh na zastavení exekuce byl podán z důvodů na jeho straně. Přípis s výzvou byl vedlejšímu účastníkovi č. 1 doručen a nijak na něj nereagoval. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že k zastavení exekučního řízení došlo z důvodů na straně oprávněného, jelikož však dále zjistil z úplného výpisu z obchodního rejstříku, že dne 29. 4. 2010 byl vedlejší účastník č. 1 vymazán z obchodního rejstříku bez právního nástupce, nemá tedy způsobilost být účastníkem řízení, a nelze mu tak uložit povinnost zaplatit stěžovateli náklady exekuce. Soud prvního stupně proto rozhodl usnesením ze dne 4. března 2011 č. j. -126 tak, že se stěžovatelovi náklady exekuce nepřiznal.

Městský soud v Praze o podaném odvolání stěžovatele rozhodl usnesením č. j. -138 ze dne 12. září 2011 tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že se obecné soudy vůbec nevypořádaly s jeho námitkou o absolutní neplatnosti Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. února 2007 (dále jen "smlouvy o postoupení pohledávky") a tedy ani s námitkou nedostatku aktivní věcné legitimace vedlejšího účastníka č. 1. Dle stěžovatele byl účelem postoupení pohledávky vstup vedlejšího účastníka č. 1 do exekučního řízení namísto původního oprávněného, aby tak vedlejší účastník č. 1 mohl podat návrh na zastavení exekučního řízení a v důsledku toho mu nebyla uložena povinnost k náhradě nákladů exekuce.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu y, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu y, resp. dalších ústavně zaručených práv. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu může v této souvislosti dojít k porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces toliko tehdy, jestliže by závěry obecných soudů byly v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly, nebo tehdy, jestliže by byla některá z norem podústavního ("jednoduchého") práva interpretována způsobem, nacházejícím se v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), nebo jednalo-li by se o interpretaci založenou na ústavně nepřípustné svévoli (např. nerespektování kogentní normy). Nic takového však Ústavním soudem zjištěno nebylo.

Podstatou stěžovatelových námitek je nevypořádání se obecných soudů s otázkou absolutní neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Tuto námitku však Ústavní soud shledává lichou, jelikož z čísla listu 35 spisu soudu prvního stupně vyplývá, že stěžovatel sám vydal usnesení o procesním nástupnictví oprávněného (vedlejšího účastníka č. 1) v exekučním řízení č. j. 015Ex 737/2004-9, a to dne 26. března 2007. V tomto usnesení je výslovně uvedeno, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva oprávněného, o něž v řízení jde. Tato skutečnost byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávky. Z usnesení tedy vyplývá, že stěžovatel v situaci, kdy rozhodoval o procesním nástupnictví vedlejšího účastníka č. 1, považoval smlouvu o postoupení pohledávek za skutečnost, s níž je spojen převod práva oprávněného a tedy zřejmě za smlouvu platnou. Pokud měl stěžovatel jiný názor, lze obtížně pochopit, proč výše citované usnesení vydal.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelem namítaných ústavně zaručených práv, dospěl proto k závěru, že jsou splněny podmínky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. července 2012

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu