Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1113/12

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti C. B. C. T. v. W., zastoupeného Mgr. Vladimírou Halamovou, advokátkou se sídlem Masarykovo nám. 35, Brandýs nad Labem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 7. 2009 č. j. -3313 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2010 č. j. -3441, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 3. 2012 a na základě výzvy Ústavního soudu řádně doplněnou podáním ze dne 18. 7. 2012, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, jimiž měla být porušena jeho ústavní práva garantovaná , odst. 4, a d (dále jen " "). V ústavní stížnosti se uvádí, že Advokátní komorou určená zástupkyně stěžovatele navštívila ve věznici a poučila ho mimo jiné i o tom, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Stěžovatel i přes toto poučení na podání ústavní stížnosti trval. V ústavní stížnosti se dále uvádí, že je podána z důvodu, že pro řízení před krajským soudem byl stěžovateli určen advokát, který hovořil výhradně česky, a přítomný tlumočník tlumočil pouze příkazy advokáta. Stěžovateli tím byla znemožněna plnohodnotná obhajoba, neboť se nemohl s obhájcem radit, vyjádřit k prováděným důkazům a vyslechnutým svědkům ani nemohl svědkům klást dotazy.

Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni byl stěžovatel uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 2, odst. 5 tr. zák. a byl za to odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest vyhoštění a povinnost k náhradě škody. O odvolání stěžovatele rozhodl Vrchní soud v Praze dalším napadeným rozsudkem, jímž rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a znovu rozhodl tak, že se stěžovatel odsuzuje podle § 250b odst. 5 tr. zák., ve znění účinném k 31. 12. 2009, za použití § 35 odst. 2 tr. zák. za trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 2, odst. 5 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nedotčen, a dále za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 4. 2007 č. j. -114, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest vyhoštění a současně byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Ze spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. bylo zjištěno, že rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. -3441 ze dne 2. 3. 2010, coby rozhodnutí o posledním stěžovatelem uplatněném procesním prostředku nápravy, bylo doručeno stěžovateli dne 19. 5. 2010 a jeho obhájci dne 9. 4. 2010.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Ústavní soud se proto v prvé řadě zabýval tím, zda byla ústavní stížnost podána v zákonné lhůtě.

Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani prominout její zmeškání.

Jak vyplývá z doručenek potvrzujících doručení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2010 č. j. -3441, toto poslední rozhodnutí ve věci (dovolání nebylo podáno a Ústavní soud na podání tohoto mimořádného opravného prostředku v případě stěžovatele ani netrvá) bylo doručeno obhájci stěžovatele již dne 9. 4. 2010 a samotnému stěžovateli dne 19. 5. 2010, přičemž ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena až dne 23. 3. 2012. Z uvedeného je zcela zřejmé, že ústavní stížnost byla podána daleko po lhůtě stanovené .

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítnout jako opožděně podanou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. července 2012

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj