Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2130/12

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Z. B., zastoupeného Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Hradci Králové, Pouchovská 1255/109B, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. -34 ze dne 9. února 2000 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel s odkazem na zásah do svých práv zakotvených v a 3 a d domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že v záhlaví citované rozhodnutí bylo vydáno v řízení, ve kterém mu byl ustanoven opatrovník a o kterém mu tak nebylo nic známo. Stěžovatel se podle jeho tvrzení od dubna roku 1989, kdy emigroval do Kanady, nezdržoval v České republice. Z Kanady se zpět do České republiky vrátil až v roce 2007, a proto nemohl v roce 1994 jednat se žalobcem spol. Čepro, a.s. (dále jen "žalobce"), uzavírat s ním smlouvy, odebírat od něj motorovou naftu a benzín a nemohl tak ani žalobci dlužit žalovanou částku. Stěžovatel uvedl, že o existenci soudního řízení a v záhlaví citovaného rozhodnutí se dozvěděl prostřednictvím zástupce žalobce až po vydání nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn ze dne 15. července 2009, jímž byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. -44 ze dne 7. března 2002 (vydaný proti stěžovateli k žalobě žalobce za stejných okolností, jako rozsudek uvedený v záhlaví). Poté začal podle svého tvrzení stěžovatel po věci pátrat a tak se dodatečně o v záhlaví citovaném rozsudku dozvěděl.

Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. Ústavní soud zjistil, že stěžovateli bylo uloženo v záhlaví citovaným rozhodnutím zaplatit žalobci částku 144.452,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení ode dne 3. ledna 1995 do zaplacení a náklady řízení ve výši 13.962,- Kč. Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se nepodařilo zjistit pobyt žalovaného (nyní stěžovatele), a proto mu byl v řízení ustanoven jako opatrovník justiční čekatel Mgr. P. T., tedy osoba s právnickým vzděláním. V záhlaví citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 29. dubna 2000. Z obsahu nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 15. července 2009 pak vyplývá, že proti stěžovateli bylo pod sp. zn. vedeno řízení rovněž o žalobě žalobce, a to o částku 292.084,80 Kč. Tuto částku bylo uloženo stěžovateli zaplatit rozsudkem č. j. -44 ze dne 7. března 2002. O tomto rozsudku se stěžovatel podle jeho tvrzení dozvěděl z exekučního řízení. Stěžovatel pak neprodleně podal ústavní stížnost, které bylo vyhověno s tím závěrem, že soud splnil zákonnou vyhledávací povinnost (ohledně pobytu žalovaného) a ustanovení opatrovníka předcházelo potřebné šetření o faktickém pobytu stěžovatele a o tom, zda jsou dány předpoklady pro zvolený postup. Ustanovený opatrovník - vyšší soudní úřednice - však nebyla schopna práva a oprávněné zájmy účastníka, jehož zastupovala, hájit. Z uvedeného nálezu i z obsahu nyní podané ústavní stížnosti je nepochybné, že stěžovatel nejméně od roku 2007 (což sám tvrdí) pobýval v České republice a z jeho návrhu vyplývá, že nejméně od roku 2009 mu bylo známo, že u Okresního soudu v Ústí nad Labem probíhala proti němu k žalobám žalobce soudní řízení, během nichž se nepodařilo zjistit místo jeho pobytu.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud, stejně jako ve skutkově a právně srovnatelné věci stěžovatele, o níž bylo rozhodnuto usnesením

sp. zn.

ze dne 19. června 2012, konstatuje, že projednávanou ústavní stížnost podal stěžovatel nepochybně po lhůtě k tomu stanovené. Proto Ústavnímu nezbylo, než ji podle odmítnout, když s ohledem na tento závěr nebylo třeba zabývat se již tím, zda stěžovatel vyčerpal či nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého tvrzeného práva ( citovaného zákona).

K poukazu stěžovatele na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 15. července 2009 lze uvést, stejně jako to Ústavní soud učinil ve výše zmíněném usnesení

sp. zn.

ze dne 19. června 2012, že důvodem zrušení rozsudku sp. zn. ze dne 7. března 2002 uvedeným nálezem byl zjištěný nesprávný postup soudu při výběru opatrovníka stěžovatele z pohledu jeho schopností hájit jeho zájmy jako účastníka řízení - tím se od obsahu učiněných zjištění v předmětné věci nepochybně odlišuje.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 26. července 2012

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka