Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1875/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Vladimíra Kůrky a soudce Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti L. L., zastoupeného JUDr. Romanem Schneiderem, advokátem se sídlem v Brně, Moravské náměstí 4, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2011 sp. zn. a proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 13. 1. 2011 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení a d a ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v jeho exekuční věci.

Shora uvedeným usnesením Okresní soud v Prostějově zamítl stěžovatelův návrh na ustanovení advokáta v exekučním řízení, v němž jsou na návrh města Prostějov vymáhány stěžovatelem neuhrazené blokové pokuty (za spáchané přestupky) v celkové výši 2 200 Kč. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajský soud v Brně k odvolání stěžovatele usnesení okresního soudu potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že obecné soudy rozhodly v dané věci v rozporu se zákonem, neboť vůbec nepřihlédly ke kritériím uvedeným v ustanovení a a pouze se omezily na konstatování, že dle jejich názoru nebyly splněny podmínky pro ustanovení advokáta.

"Nad rámec své ústavní stížnosti" stěžovatel tvrdí, že protiústavní jsou v projednávané věci i rozhodnutí obecných soudů, jimiž byla na jeho majetek nařízena exekuce; je názoru, že město Prostějov nebylo oprávněné přikročit k vymáhání svých pohledávek prostřednictvím soudního exekutora, neboť tak mělo učinit v rámci daňové exekuce ve smyslu ustanovení ve spojení s , o Celní správě České republiky, a odkazuje na závěry nálezu

sp. zn.

, dle kterých by měl stát hájení svých zájmů přenášet pouze ve výjimečných případech na soukromé subjekty - advokáty (zde analogicky na exekutory).

Ústavní soud je podle ustanovení České republiky (dále jen " ") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu ustanovení písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

v ustanovení upravuje tzv. návrhy zjevně neopodstatněné jako zvláštní kategorii návrhů, jež umožňuje Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení je odmítnout, byť sice splňují všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že jim nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem; jde přitom v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Z obsahu projednávané ústavní stížnosti je zřejmé, že právě tak je tomu v dané věci.

Podstatou projednávané ústavní stížnosti je přesvědčení stěžovatele, že obecné soudy nedůvodně zamítly jeho návrh, aby mu byl ustanoven právní zástupce z řad advokátů.

Argumentací obsaženou v ústavní stížnosti stěžovatel toliko pokračuje v polemice s obecnými soudy, aniž by věnoval adekvátní pozornost skutečnosti, že primárním důvodem zamítnutí předmětného návrhu byla jeho procesní pasivita, spočívající v nedoložení svých majetkových poměrů, k čemuž byl okresním soudem (marně) vyzván (a v ústavní stížnosti to ostatně ani nezpochybňuje). Domnívá-li se stěžovatel nadále, že svoje majetkové poměry dostatečně doložil již tím, že při podání odvolání proti usnesení, jímž byla na jeho majetek nařízena exekuce, předložil potvrzení odboru sociálních věcí Městského úřadu Prostějov, dle kterého je příjemcem dávky v hmotné nouzi, postačí odkázat na odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení odvolacího soudu, jež - navzdory opačnému přesvědčení stěžovatele - lze mít za adekvátní a přiléhavé, a - především - ústavněprávně relevantní vady očividně nevykazuje (srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 42, str. 209 a násl.).

Odvolací soud ostatně zpochybnil i naplnění další podmínky pro ustanovení advokáta, spočívající v nutnosti chránit stěžovatelovy zájmy, a s tímto závěrem stěžovatel ani přesvědčeně nepolemizuje.

Je tudíž přiléhavé učinit závěr, že podmínky zásahu Ústavního soudu do rozhodování soudů obecných v dané věci splněny nejsou; o vybočení ze všeobecně sdílených interpretačních principů, respektive o situaci ústavněprávně relevantní libovůle při výkladu a aplikaci práva obecnými soudy, zde evidentně nejde.

Stěžovateli se tedy zásah do ústavně zaručených základních práv doložit nezdařilo; výše předznačený závěr o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti je tím doložen.

Senát Ústavního soudu proto ústavní stížnost dle ustanovení usnesením (bez jednání) odmítl.

Závěrem se sluší dodat, že předmětem přezkumu v rámci řízení o posuzované ústavní stížnosti nebylo usnesení okresního soudu, jímž byla na stěžovatelův majetek nařízena exekuce, respektive usnesení krajského soudu, jímž bylo stěžovatelovo odvolání proti tomuto usnesení okresního soudu odmítnuto; kritiku v tomto směru sám stěžovatel vyslovuje jen "na rámec" (viz výše), čemuž odpovídá, že petitorně proti těmto rozhodnutím nebrojí. I na ní ostatně odvolací soud zcela přiléhavě odpověděl, a stěžovateli již jen na vysvětlenou postačí odkázat na obsah a důsledky ustanovení a potvrdit, že dovolání se nálezu Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

je nepřípadné - kontextem - více než evidentně.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. července 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu