Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1824/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatele P. N., zastoupeného prof. JUDr. Zbyňkem Kiesewetterem, DrSc., advokátem v Praze 6, Zavadilova 1888/22, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. října 2010 sp. zn. , usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2011 sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2012 č. j. -27, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle d (dále jen " ").

Shora označeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 byl stěžovatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle a 2 , (dále jen "tr. z."), a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl dle a tr. z. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Proti tomuto rozsudku podal odvolání, které Městský soud v Praze zamítl usnesením ze dne 20. 1. 2011. Dovolání stěžovatele odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 2. 2012. Jednalo se stručně řečeno o skutek ze dne 27. 7. 2007, kdy stěžovatel jako obsluha elektrické stanice metra C nedodržel při údržbě rozvaděče a elektrických zařízení zaměstnavatelem vydaný pracovní postup při zajišťování bezpečnosti pracoviště, v důsledku čehož došlo ke zranění poškozeného.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá především nedostatečné zjištění skutkového stavu a neobjektivní hodnocení důkazů ze strany obecných soudů. Tvrdí, že v řízení před obecnými soudy byly shledány pouze okolnosti v jeho neprospěch s cílem jeho postihu a bez snahy o objektivitu. Dále namítá porušení zásady rovnosti všech účastníků řízení ve smyslu y. V důsledku průtahů v řízení mělo dojít též k porušení y. Stěžovatel v ústavní stížnosti vznesl řadu výhrad týkajících se úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, které ovšem neobsahují žádnou ústavněprávní argumentaci.

Ústavní soud především konstatuje, že již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na niž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených obecnými soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.

Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud konstatuje, že podstatou návrhu stěžovatele je jeho opětovná polemika s rozhodnutími obecných soudů o jeho vině.

Ústavní soud v rozhodnutí obecných soudů nenašel pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatele. Nelze abstrahovat od skutečnosti, že celá věc prošla všemi stadii řízení před obecnými soudy, včetně Nejvyššího soudu. Rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího jsou pečlivě odůvodněna. Nejvyšší soud ve svém odmítavém usnesení pak přesvědčivě reagoval na všechny argumenty stěžovatele, které tento pak znovu předložil v ústavní stížnosti. V podrobnostech nelze než odkázat na obsáhlá a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí obecných soudů a není třeba znovu opakovat argumenty, vztahující se k námitkám stěžovatele.

Pokud jde o stěžovatelem tvrzené průtahy řízení, porušující y, k tomu nelze než poznamenat, že stěžovatel se měl domáhat odstranění údajných průtahů adekvátními prostředky nápravy ještě v průběhu řízení před obecnými soudy, nikoliv až po jeho pravomocném skončení.

Ústavní soud v dané věci porušení základních práv stěžovatele neshledal. Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. července 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu