Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 628/12

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného JUDr. Karlem Maláskou, advokátem v Tišnově, Hornická 901, proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. září 2009 č. j. -36 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. dubna 2011 č. j. -61, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 21. 2. 2012, k výzvě Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 7. 6. 2012, stěžovatel napadl a domáhal se zrušení shora označených soudních rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zaručené d, resp. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, porušeno mělo být také ustanovení y.

Jak patrno z ústavní stížnosti a jejích příloh, napadeným usnesením Okresního soudu Brno-venkov byl zamítnut návrh stěžovatele jako povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 19. 4. 2008 č. j. -7 (výrok I) a na odklad provedení této exekuce (výrok II). Proti tomu brojil stěžovatel odvoláním, načež Krajský soud v Brně shora označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně ve výroku I zrušil a řízení o zastavení exekuce zastavil, ve výroku II je potvrdil a dále rozhodl, že žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( , 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle § 72 odst. 4 téhož zákona, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutím uvedených soudů, jimž bylo rozhodnuto o návrhu stěžovatele na odklad provedení exekuce, dané řízení bylo skončeno napadeným usnesením Krajského soudu v Brně, jímž bylo potvrzeno "zamítavé" usnesení Okresního soudu Brno-venkov jako soudu prvního stupně. Předmětné usnesení Krajského soudu v Brně, které je zde nutno považovat za poslední procesní prostředek ve smyslu , bylo stěžovateli - jak plyne z přípisu Okresního soudu Brno-venkov ze dne 18. 6. 2012 - doručeno dne 19. 5. 2011 (prostřednictvím jeho právního zástupce Mgr. Miloslava Čejky). Ústavní stížnost pak stěžovatel podal na podatelnu Ústavního soudu dne 22. 2. 2012, tedy zjevně po zákonem stanovené šedesátidenní lhůtě.

Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, která se týká rozhodnutí uvedených soudů o (údajném) návrhu na zastavení exekuce, je třeba poukázat na to, že Krajský soud v Brně se ztotožnil s právním názorem stěžovatele vyjádřeným v odvolání, že je nutno tento návrh považovat za odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, a proto usnesení soudu prvního stupně v této části zrušil a řízení o (údajném) návrhu na zastavení exekuce zastavil. Z uvedeného plyne, že pro stěžovatele negativní soudní rozhodnutí bylo "odstraněno", řízení o jeho návrhu (resp. o jeho odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce) dále pokračuje, přičemž stěžovatel v něm může hájit svá práva a v tom rámci uplatňovat procesní prostředky, které mu zákon poskytuje. Vzhledem k tomu nelze ve smyslu považovat ústavní stížnost za přípustnou. Pokud by (snad) měl stěžovatel výhrady vůči výroku, kterým Krajský soud v Brně řízení o zastavení exekuce zastavil, nutno ve shodě se závěry obsaženými v předchozím odstavci konstatovat opožděnost ústavní stížnosti.

Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení a e) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. července 2012

Jiří Mucha v. r.

soudce Ústavního soudu