Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1662/12

Ústavní soud rozhodl dne 22. června 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Hyposervis a. s., IČ: 27206360, se sídlem Králodvorská 1086/14, 110 00 Praha 1, zastoupené JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem AK se sídlem Křižíkova 16, 186 00 Praha 8 - Karlín, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2012 č. j. -85, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. května 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2012 č. j. -85, a to pro porušení y (dále jen Ústava"), a dále a d (dále jen " ").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2012 č. j. -85 bylo změněno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2011 č. j. -59 tak, že návrh na odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 30. července 2011 sp. zn. Rsp 1658/10 byl zamítnut.

II.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že odvolací soud se zcela odchýlil od skutkových zjištění, jaká učinil soud prvého stupně a rozhodl, aniž by umožnil stěžovatelce se k nově nastolenému meritu věci vyjádřit. Tím byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení, neboť stěžovatelka neměla možnost hájit svá práva při zcela změněném posouzení důkazů odvolacím soudem.

III.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. ), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. .

V souzené věci stěžovatelka napadá usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2012 č. j. -85, jímž bylo změněno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2011 č. j. -59 tak, že návrh na odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 30. července 2011 sp. zn. Rsp 1658/10 byl zamítnut.

Rozhodnutí vrchního soudu o zamítnutí návrhu na odložení vykonatelnosti je rozhodnutím procesní povahy, které není (konečným) rozhodnutím ve věci samé, jež by bylo již procesními prostředky nenapravitelné (ust. ) a mohlo jím dojít k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod účastníka (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Posoudit, zda je možno odložit vykonatelnost rozhodnutí, je v občanském soudním řízení (ust. a 31 , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů) oprávněn pouze obecný soud. Přezkoumávání reálné existence zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, Ústavnímu soudu nepřísluší.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. odmítl jako návrh, který je nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2012

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj