Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1169/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti R. P., zastoupeného Mgr. Lenkou Pánkovou, advokátkou Advokátní společnosti Pánek, Beránek, Melichar, v. o. s., se sídlem v Jihlavě, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, sp. zn. ze dne 18. ledna 2012, a rozsudku Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. ze dne 23. listopadu 2011, spojené s návrhem na zrušení části ustanovení , a na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, za účasti 1) Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě a 2) Okresního soudu v Jihlavě, jako účastníků řízení, a 1) Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka v Jihlavě a 2) Okresního státního zastupitelství v Jihlavě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh se odmítají.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 28. března 2012 a doplněnou podáními ze dne 4. května 2012, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Z nich byl rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle a 2 písm. c) , a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř roků se zařazením do věznice s ostrahou, a dále trest propadnutí věci, konkrétně 118,5 g pervitinu a digitální váhy s pouzdrem. Rozsudkem odvolacího soudu byl k jeho odvolání zrušen rozsudek soudu prvního stupně a nově byl uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle . Toho se měl dopustit tím, že při vědomí, že nakládání s psychotropními látkami je možné pouze na zvláštní povolení, jehož držitelem není, přinesl do určitého bytu pervitin v celkovém množství 17,75 g k provedení chemického rozboru jako údajný mefedron, ačkoliv s ohledem na své vzdělání, odborné zkušenosti a trestní minulost musel být srozuměn s tím, že se může jednat o pervitin. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let se zařazením do věznice s ostrahou, a trestu propadnutí věci, konkrétně digitální váhy s pouzdrem. Tvrdí, že předmětnými rozhodnutími oba obecné soudy porušily jeho ústavně zaručená základní práva podle , , , a 2 a d (dále jen " "), a , a y (dále jen " ").

2. Současně stěžovatel navrhuje zrušení části ustanovení a 2 písm. b) a c) a odst. 3 písm. c) , jež podle jeho tvrzení společně s - 287 v těch částech, která neohrožují oprávněné zájmy třetích osob, odporují , , , a a 2 d.

3. Konečně stěžovatel navrhl odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí s tím, že to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem, protože jednání stěžovatele nedosahovalo velkého stupně společenské nebezpečnosti a nezpůsobilo újmu ve sféře třetích osob, ani újmou nehrozilo a ani k ní nesměřovalo, zatímco stěžovateli je výkonem trestu odnětí svobody působena značná újma omezením jeho základních práv a svobod.

4. Ústavní soud se nejprve zabýval přípustností ústavní stížnosti. Stěžovatel totiž uvedl, že zároveň podal ve stanovené lhůtě prostřednictvím svého advokáta dovolání. Přípustnost ústavní stížnosti přitom shledal v a 2 písm. a) zákona , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Konkrétně v okolnostech souběžně podaného návrhu na zrušení zákonného ustanovení. Ústavní stížnost podle jeho tvrzení podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, když protiústavní předpisy jsou nadále obecnými soudy aplikovány a jsou tak porušována základní práva a svobody velkého počtu dalších osob.

5. Dotazem na Okresním soudu v Jihlavě Ústavní soud zjistil, že stěžovatel skutečně podal dne 17. dubna 2012 dovolání, přičemž rozhodnutí odvolacího soudu převzal dne 21. resp. 23. února 2012.

6. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací činnosti setrvale zdůrazňuje, že k souběžnému podávání dovolání a ústavní stížnosti zásadně není důvod. Ústavní stížnost tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje. Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti, tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Pokud právní předpis stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech jednotlivce konkrétní orgán veřejné moci (zde Nejvyšší soud), bylo by zásahem do jeho pravomoci a porušením principu dělby moci, pokud by jiný orgán (zde Ústavní soud) o těchto právech rozhodoval. Obě tato hlediska je třeba reflektovat při aplikaci a interpretaci institutu o přípustnosti ústavní stížnosti. Pokud by se Ústavní přesto rozhodl vyčkávat na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž však vzhledem k jasnému textu není důvodu.

7. Ústavní soud se rovněž v minulosti vyslovil, že výjimku vyplývající z ustanovení

§ 75 odst. 2. písm. a) zákona, je třeba interpretovat restriktivním způsobem (

sp. zn.

, U 61/15 SbNU 331). I doktrína se shoduje na tom, že pro uplatnění této výjimky z povahy věci vyplývá podmínka konečnosti napadeného pravomocného rozhodnutí. Nemůže proto přicházet v úvahu tam, kde probíhá ještě nějaké řízení, v jehož důsledku by napadené rozhodnutí mohlo být změněno nebo zrušeno (srov. Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I.: o Ústavním soudu s komentářem, Praha: Aspi, 2007. s. 385. bod 41; Filip, J., Holänder, P., Šimíček, V.: o Ústavním soudu. Komentář. 2. přepracované a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. s. 574 an. body 58 an.; Šimíček, V.: Ústavní stížnost. 3. vydání. Praha: Linde, 2005. s. 136).

8. Protože v daném případě stěžovatel realizoval své oprávnění napadnout rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, vyloučil možnost projednání této věci Ústavním soudem. Ústavní stížnost je proto nepřípustná.

9. Je-li samotná ústavní stížnost nepřípustná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení a 2 písm. b) a c) a odst. 3 písm. c) . Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění nemají (

sp. zn.

, U 22/4 SbNU 351).

10. Ze shora vyložených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost i návrh stěžovatele odmítl, a to v případě ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona v případě návrhu podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. c) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2012

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu