Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1982/12

Ústavní soud rozhodl dne 13. června 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudců Pavla Holländera a Dagmar Lastovecké ve věci Mgr. H. T., zastoupené Mgr. Evou Kocmanovou, advokátkou se sídlem v Brně, Soukenická 2, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2012 č. j. -93 a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. září 2011 č. j. -58, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše citovaných rozsudků, jimiž nebylo vyhověno její žalobě o určení neplatnosti výpovědi nájmu označeného bytu, a uvedla, že se rozhodnutími cítí dotčena v právech zakotvených v , a d. Soud I. stupně zamítl žalobu, prostřednictvím níž brojila proti výpovědi podané vlastníkem nemovitosti, ve které byla uživatelkou bytu, a učinil tak s poukazem na její opožděnost, když dle jejího přesvědčení nesprávně určil okamžik doručení výpovědi a tedy i počátek běhu lhůty k podání samotné žaloby k soudu. Podle jejího přesvědčení - jestliže výpověď vlastníka nemovitosti (pronajímatele) ve skutečnosti obdržela až 27. 12. 2010, byla její žaloba dnem 24. 2. 2011 podána ve lhůtě k tomu stanovené. Proti rozhodnutí soudu I. stupně se odvolala, Městský soud v Praze však rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 potvrdil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s a a 5 a opodstatněně jej jako věcně správný potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami žalobkyně brojícími proti závěrům soudu o počátku běhu a dne skončení lhůty k podání žaloby na zjištění neplatnosti výpovědi nájmu bytu a s poukazem na správná hodnocení důkazů o způsobu a dni doručení předmětné výpovědi, dle toho pak na správná konstatování data konce lhůty k podání žaloby, na obsah občanského zákona, jakož i na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, důvodně rozhodl tak, jak v jeho výroku obsaženo, když také shodně se soudem I. stupně konstatoval, že pro zmeškání lhůty k podání žaloby se již nebylo možno zabývat tím, zda označená výpověď byla dána žalobkyni platně či nikoliv. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. června 2012

Jiří Nykodým

předseda senátu Ústavního soudu