Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1902/12

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. P., zastoupeného Mgr. Richardem Polmou, advokátem, AK se sídlem Křížkové schody 67, 293 01 Mladá Boleslav, proti stanovisku Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 19. 3. 2012 č. j. 2477/2011-ODSK-ODSK/5 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a porušení a y domáhal zrušení shora označeného stanoviska, jímž nebylo vyhověno jeho žádosti o odškodnění nemajetkové újmy.

Stěžovatel uvedl, že požádal správní orgán o náhradu škody způsobené mu újmou při výkonu trestu odnětí svobody ve věznicích v Praze-Pankráci, v Českých Budějovicích a ve Valdicích s poukazem na nedostatečné hygienické podmínky, nedostatek soukromí a nedůstojné ubytování bez respektu k zachování lidské důstojnosti. Správnímu orgánu vytkl, že věc řádně neprošetřil a žádost o náhradu škody/nemajetkové újmy posoudil jen formálně s negativním výsledkem.

Dříve, než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Podle ustanovení je oprávněna fyzická osoba podat ústavní stížnost podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Podle ustanovení soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Z připojeného stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR, odboru odškodňování, jímž byl posouzen a předběžně projednán nárok stěžovatele na náhradu nemajetkové újmy uplatněný podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), vyplynulo, že v rámci provedeného šetření ministerstvo nezjistilo v jednání Vězeňské služby ČR nesprávný úřední postup. Z důvodu absence zákonných podmínek pro uplatnění práva na náhradu škody ministerstvo nevyhovělo žádosti stěžovatele a mimosoudní projednání jím uplatněného nároku ukončilo.

Ústavní soud především konstatuje, že napadené stanovisko Ministerstva spravedlnosti ČR nepovažuje za rozhodnutí v materiálním slova smyslu, neboť je jím toliko sdělováno, že stát, za který tu ministerstvo vystupuje nikoliv jako správní orgán, ale jako úřad jménem státu jednající v předběžném projednání sporu o odpovědnosti dle , nehodlá stěžovatele jakkoliv mimosoudně odškodnit. Není-li předmětné stanovisko rozhodnutím ve smyslu ustanovení , chybí základní předpoklad pro uplatnění pravomoci Ústavního soudu k projednání ústavní stížnosti a rozhodnutí o ní. Je evidentní, že ani stěžovatelem navrhovaná kasace napadeného stanoviska by jeho situaci nikterak nezměnila; Ústavní soud není oprávněn zavázat správní orgán k poskytnutí odškodnění, neboť by tím překročil pravomoci svěřené mu u ( ).

O ústavní stížnosti by bylo možné - ve smyslu ustanovení - uvažovat též jako o nepřípustné, neboť poté, kdy žádost stěžovatele Ministerstvo spravedlnosti ČR nevyslyšelo, může se domáhat náhrady škody u soudu (srov. ). Z ústavní stížnosti není patrno, že by stěžovatel tento procesní prostředek k ochraně svých práv využil.

Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení jako návrh, k jehož projednání není příslušný, a současně podle ustanovení téhož zákona jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 13. června 2012

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj