Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1849/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatele L. P., zastoupeného Mgr. Štěpánem Tylem, advokátem v Praze 1, Havlíčkova 15, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2011 č. j. -244, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, vydaného v řízení o určení vlastnictví k nemovitosti, o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků, jímž mu nebylo vyhověno. Podle jeho názoru bylo napadeným rozhodnutím zasaženo do jeho základních práv dle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel tvrdí, že skutková zjištění Městského soudu v Praze o jeho současných majetkových poměrech jsou v extrémním rozporu s předloženými důkazy. Městský soud v Praze nijak nepřihlédl k jeho doloženým aktuálním nepříznivým majetkovým poměrům a namísto toho však svá zjištění o jeho majetkových poměrech nepřípustně dovozoval ze skutečností, které se staly v minulosti.

Z předložených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením ze dne 27. června 2011 č. j. -165 Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl návrhy stěžovatele na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Při zkoumání majetkových poměrů stěžovatele soud prvního stupně mimo jiné uvedl, že podle zprávy soudní exekutorky Mgr. I. P. v řízení pod sp. zn. 082 EX 72/08 jsou ve prospěch stěžovatele, jako oprávněného, prováděny srážky ze mzdy, kdy dosud bylo ke dni 26. 4. 2011 vyplaceno 157 070 Kč. S odkazem na podmínky, uvedené v , soud prvního stupně dospěl k závěru, že finanční situace stěžovatele mu zaplacení poplatku umožňuje. Ve smyslu z téhož důvodu zamítl soud i žádost stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení. O odvolání stěžovatele proti tomuto usnesení rozhodl Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Na základě zkoumání poměrů stěžovatele a s odkazem na ustanovení se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že poměry žalobce osvobození od soudního poplatku (jehož výše činí 3 000 Kč) nedovolují.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Se zřetelem k ustanovení je nutno připomenout, že při rozhodování o ústavních stížnostech ve věcech nepřiznání osvobození od soudních poplatků Ústavní soud opakovaně postupuje velmi zdrženlivě. Vychází především z toho, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro takové osvobození, spadá zásadně do rozhodovací sféry obecných soudů [srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 17. 8. 2000 (U 28/19 SbNU 275)]. Případy, kdy ústavní stížnost věcně posuzoval, jsou relativně výjimečné a týkají se buď specifických otázek, nebo situací, kdy Ústavní soud dovodil, že šlo "o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti" [viz nález

sp. zn.

ze dne 31. 8. 2004 (N 125/34 SbNU 281)]. O takový případ se zde nejedná. Obecné soudy obou stupňů rozhodly v souladu s relevantními ustanoveními , přičemž odvolací soud se řádně vypořádal s námitkami stěžovatele, obsaženými v jeho odvolání. Ústavní soud v dalším odkazuje na závěry odvolacího soudu, neboť považuje za nadbytečné zde cokoli z nich opakovat.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. června 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu