Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
74841.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 1016/12
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Romany Andělové, se sídlem Roubalova 13, 602 00 Brno, insolvenční správkyně dlužníka Woman & Man Exclusive, s. r. o., v likvidaci, zastoupené Mgr. Magdalenou Gebauerovou, advokátkou, se sídlem Dolní nám. 117/3, Opava, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. prosince 2011, č. j. 1 Co 210/2011 -124, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že postupem soudu došlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina "), a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), k porušení práva na účinný opravný prostředek (čl. 13 Úmluvy ve spojení s čl. 6 Úmluvy), a k porušení práva na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listin y a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě.
2. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. prosince 2011, č. j. 1 Co 210/2011 -124, bylo odmítnuto odvolání stěžovatelky (insolvenční správkyně úpadce) směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. června 2011, č. j. 35 C 3/2011 -43, jímž byl povolen vklad vlastnického práva k nemovitostem blíže specifikovaným ve výroku rozsudku ve prospěch společnosti Byty Nížkovice, s. r. o. Odvolací soud odmítl odvolání podle § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř. ") jako odvolání podané neoprávněnou osobou. Odvolací soud dovodil, že pokud nebyla insolvenční správkyně účastníkem řízení před správním orgánem {konkurs byl prohlášen na prodávajícího až po podání návrhu na vklad, přičemž platí, že řízení o vkladu vlastnického práva se prohlášením konkursu nepřerušuje [srov. § 266 odst. 1 písm. m) zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon ), ve znění pozdějších předpisů] a účastníkem řízení zůstává i nadále dlužník (§ 266 odst. 2 insolvenčního zákona )], nemohla být insolvenční správkyně s ohledem na znění § 250a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ani účastníkem řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, a proto ani nebyla legitimována k podání odvolání.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. Stěžovatelka nejprve popisuje povahu institutu insolvenčního správce, jehož hlavním úkolem je zajištění a sepsání majetkové podstaty a přezkum přihlášených pohledávek. Poté rozebírá jednotlivé zásahy odvolacího soudu do ústavně zaručených práv. Odmítnutím odvolání na základě ústavně nekonformního výkladu odepřel odvolací soud stěžovatelce přístup ke spravedlnosti a porušil tak právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listin y a čl. 6 Úmluvy. Odvolací soud odebral stěžovatelce rovněž právo na účinný opravný prostředek, v čemž stěžovatelka spatřuje porušení zásady dvojinstančnosti řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy ve spojení s čl. 6 Úmluvy. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za nepředvídatelné zejména s ohledem na situaci, kdy vůči tomuto rozhodnutí neexistuje žádný řádný a mimořádný opravný prostředek. Další námitka se týká porušení práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě. Stěžovatelka vychází z toho, že je třeba vytvořit takový mechanismus, v jehož rámci může uplatňovat insolvenční správce práva věřitelů a dlužníka. Takovým mechanismem by měl být dle názoru stěžovatelky vstup insolvenčního správce do řízení na místo dlužníka. Odvolací soud tak svým závěrem o tom, že se řízení o žalobě proti rozhodnutí katastrálního úřadu nepřerušuje, vytvořil situaci, kdy takový mechanismus neexistuje, v důsledku čehož došlo k porušení procesního aspektu práva vlastnit majetek.
4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění
pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu "). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
5. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh usnesením odmítne, jde-li o návrh nepřípustný. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
6. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. může žalobou pro zmatečnost účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. V dané věci bylo odvolání stěžovatelky odmítnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. prosince 2011, č. j. 1 Co 210/2011 -124, protože dle názoru odvolacího soudu bylo podáno neoprávněnou osobou. Stěžovatelka přitom v ústavní stížnosti polemizuje právě se závěrem o tom, že nebyla účastníkem řízení, a proto nemohla podat řádně odvolání. Důvodem žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno. K prokázání takového důvodu zmatečnosti je účastník oprávněn v řízení o žalobě pro zmatečnost uplatňovat i takové skutečnosti a důkazy, které mohl uplatnit předtím, než odvolací soud odvolání odmítl. V dané věci žalobu pro zmatečnost projednává a rozhodne o ní krajský soud (srov. § 235a odst. 1 , věta druhá za středníkem o. s. ř. o. s. ř. ). Proti tomuto rozhodnutí jsou pak přípustné řádné popř. i mimořádné opravné prostředky. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nepodala (aspoň z ústavní stížnosti tato skutečnost nikterak nevyplývá) proti rozhodnutí odvolacího soudu žalobu pro zmatečnost, nevyčerpala tak všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje a z tohoto pohledu je třeba hodnotit ústavní stížnost jako nepřípustnou. I pokud by stěžovatelka žalobu pro zmatečnost a současně ústavní stížnost podala, bylo podání ústavní stížnosti předčasné a ta by musela být opět odmítnuta pro nepřípustnost.
7. Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu .
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. června 2012
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj