Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1680/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele J. D., zastoupeného Mgr. Darinou Čunderlíkovou, advokátkou se sídlem na adrese Praha 2, Římská 36, proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. prosince 2011 č. j. -368 a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 31. ledna 2012 č. j. -413, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. května 2012, se stěžovatel podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že ve věci rozhodující soudy porušily jeho ústavně zaručená práva vyplývající z a 3, , , 2 a 3, , a 4 a d (dále jen " "), z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), z Úmluvy o právech dítěte a z a 2, , a y (dále jen " ").

Z předložené ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Olomouci (dále jen "okresní soud") ve věci o úpravy poměrů k nezletilému dítěti po dobu do i po rozvodu usnesením napadeným ústavní stížností nařídil předběžné opatření, jímž nezletilou Evu (jedná se o pseudonym) zatímně s účinností ode dne doručení předběžného opatření odevzdal do péče matky s tím, že otec je povinen strpět péči matky o nezletilou Evu (jedná se o pseudonym) a zdržet se jakýchkoliv zásahů do výkonu rodičovské zodpovědnosti matky vůči nezletilé Evě (jedná se o pseudonym), upravil styk stěžovatele s nezletilou dcerou, zamítl návrh stěžovatele, aby matce byla uložena povinnost odevzdat stěžovateli pas nezletilé dcery a zamítl návrh stěžovatele, aby oběma rodičům byla uložena povinnost zdržet se přemístění nezletilé dcery mimo území České republiky do rozhodnutí soudu ve věci samé. Proti tomuto usnesení podali odvolání stěžovatel i matka nezletilé. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením rovněž napadeným ústavní stížností usnesení okresního soudu změnil co do části výroku upravujícího styk stěžovatele s nezletilou dcerou včetně styku prostřednictvím internetové komunikační sítě SKYPE ve formě video hovoru.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že matka nezletilé mu opakovaně brání ve styku s nezletilou, dceru opakovaně bez souhlasu stěžovatele přemístila nejprve do O., poté do Velké Británie. Matka nezletilé navíc nastoupila do zaměstnání a o nezletilou se stará třetí osoba bez patřičného vzdělání, a to za situace, kdy stěžovatel je připraven o nezletilou se celodenně starat. Stěžovatel má za to, že napadená rozhodnutí porušují jeho právo na ochranu rodičovství i tím, že styk stěžovatele s nezletilou byl stanoven mimo bydliště a zázemí stěžovatele, a to i přesto, že v řízení bylo prokázáno, že v domácnosti stěžovatele je vše připraveno pro pobyt nezletilé. Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal na rozhodnutí vydaná Ústavním soudem pod

sp. zn.

,

,

a

.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu u a konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ve věci stěžovatelem napadených rozhodnutí, se jedná o rozhodnutí, která mají charakter předběžných a dočasných opatření. Ústavní soud je v takovém případě oprávněn se jen přesvědčit, zda jsou tyto důvody vůbec dány, a zda obecné soudy při rozhodování o předběžném opatření postupovaly ve shodě s y, tj. stanoveným zákonným postupem (viz např. nález

sp. zn.

; Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 24, č. 178 a usnesení

sp. zn.

; Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 25, č. 10). K přezkumu reálné existence těchto podmínek není Ústavní soud oprávněn. Zákonná úprava postupu při vydávání předběžných opatření vyžaduje, aby navrhovatel soudu osvědčil základní skutečnosti, tedy nárok sám, a u tohoto typu předběžného opatření osvědčil také pravděpodobnost možného výkonu rozhodnutí.

Vycházeje z těchto úvah Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout pochybnost o ústavní konformitě postupu ve věci rozhodujících soudů při vydání jejich rozhodnutí.

Podstatou ústavní stížnosti je opakování námitek uplatněných stěžovatelem v průběhu řízení a polemika stěžovatele s rozhodnutím obecných soudů. Argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil, nevedou k závěru, že by došlo k zásahu do práv, jichž se dovolával. Ústavní soud konstatuje, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí podrobně zabývaly a jejich vydaná rozhodnutí jsou pak logickým, přezkoumatelným a ústavně konformním způsobem odůvodněna, přičemž argumentace stěžovatele při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. V závěrech učiněných těmito soudy neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Ústavní soud proto nemá důvod argumentaci obecných soudů znovu podrobně opakovat a odkazuje na ni.

Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které ve věci rozhodující soudy učinily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných u a Úmluvou. Podle názoru Ústavního soudu právní závěry soudů, učiněné ve věci, jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování ( a y) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Napadená rozhodnutí nejsou ani v rozporu se závěry, vyjádřenými ve stěžovatelem citovaných rozhodnutích Ústavního soudu, neboť tyto na posuzovanou věc nedopadají.

Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, aniž by považoval za nezbytné stěžovatele vyzývat k odstranění vady podání spočívající v nepřiložení kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva ( ), než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 4. června 2012

Vlasta Formánková v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu