Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1312/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické v právní věci stěžovatelky CzechDate s. r. o., se sídlem Nad Spádem 640/18, Praha 4, zastoupeného Mgr. Janem Mauricem, advokátem se sídlem Nad Spádem 640/18, Praha 4, o ústavní stížnosti proti výroku II. rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 117 Ec 89/2011-19 ze dne 19. 1. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 11. 4. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen " ").

Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že rozsudkem okresního soudu č. j. 117 Ec 89/2011-19 ze dne 19. 1. 2012 bylo vyhověno žalobě stěžovatelky, právní nástupkyně Dopravního podniku města Hradce Králové, a. s., proti P. S., o zaplacení částky 1.014,- Kč s příslušenstvím, představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu (výrok I.). Přestože byla stěžovatelka zcela úspěšná, jí na náhradě nákladů řízení přiznal toliko 300 Kč reprezentujících zaplacený soudní poplatek (výrok II.). Ve vztahu k náhradě nákladů právního zastoupení dovodil, že tyto nebyly stěžovatelkou účelně vynaloženy. Poukázal přitom zejména na usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

a v této souvislosti konstatoval, že stěžovatelka je inkasní společností, zabývající se správou a vymáháním pohledávek a její právní zástupce podal u okresního soudu více zjevně typových žalob, lišících se pouze osobními a časovými údaji.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že rozhodl o náhradě nákladů řízení překvapivě a v rozporu s principy právní jistoty a rovnosti účastníků řízení, neboť jiný senát tohoto soudu jí v obdobných věcech přiznal právo na náhradu nákladů zastoupení v plném rozsahu. Dle jejího názoru si počínal svévolně, neboť své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil a nezohlednil v něm konkrétní okolnosti případu, tedy především se vůbec nezabýval otázkou, jaké náklady stěžovatelce skutečně vznikly. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že jí v řízení před mělo být přiznáno právo na náhradu nákladů v plném rozsahu, tzn. ve výši 8 220,- Kč, a jestliže se tak nestalo, konstituoval postup okresního soudu vedoucí k negaci jejího práva na náhradu nákladů právního zastoupení za neoprávněný zásah do jejích ústavně zaručených práv plynoucích z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ze všech těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud výrok II. rozsudku okresního soudu č. j. 117 Ec 89/2011-19 ze dne 19. 1. 2012 svým nálezem zrušil.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí.

Čtvrtý senát Ústavního soudu se již v minulosti po skutkové i právní stránce zcela totožnou argumentací stěžovatelky zabýval, a to v usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 5. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž shledal, že závěr okresního soudu vedoucí k nepřiznání stěžovatelkou uplatněných nákladů řízení, jakož i postup, jenž vydání napadeného rozhodnutí předcházel, je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení neměl Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci, proto na citované rozhodnutí pro stručnost v plném rozsahu odkazuje.

Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. června 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu