Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1707/12

Ústavní soud rozhodl dne 5. června 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatele F. K., zastoupeného JUDr. Ludmilou Krejčí, advokátkou se sídlem Starobrněnská 13, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. března 2012 č. j. -149 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. listopadu 2011 č. j. -109, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností [ , , , odst. 3 a odst. 6 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů] stěžovatel napadl v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Brně, jakož i jeho vydání přecházející tamtéž uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu. Tvrdil, že těmito rozhodnutími bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v , d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Mělo se tak stát stručně shrnuto tím, že v rámci rozhodování o jeho kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud odchýlil (pro stěžovatele překvapivě a nepředvídatelně) od závěrů obsažených v rozsudku tamního soudu ze dne 14. února 2008 č. j. -52 a vyslovil pro Krajský soud v Brně právně závazný názor jiný, čímž měl stěžovateli v důsledku znemožnit domáhat se rozhodnutí o jeho účastenství v řízení před Městským úřadem Šlapanice, v němž bylo vydáno dne 20. ledna 2004 rozhodnutí č. j. ŽP 3001/2003-Šr, resp. v důsledku něhož odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí bylo posouzeno jako opožděné. Z těchto v naraci návrhu blíže rozvedených důvodů se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

a další).

Z napadených rozsudků se podává, že obecné soudy dostatečně, logicky konzistentním a ústavně souladným způsobem reagovaly na námitky stěžovatele, jež jsou opětovně formulovány v ústavní stížnosti, a proto postačí na obsah jejich odůvodnění odkázat. Nejvyššímu správnímu soudu nelze vytýkat, že by se dopustil při formulování závazného právního názoru jurisdikční libovůle, jak stěžovatel namítá; naopak s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti vycházel z právního názoru vysloveného v rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. února 2009 č. j. -118, přičemž nutno zdůraznit, že předchozí rozsudek téhož soudu ze dne 14. února 2008 č. j. -52 se vztahoval ve svých rozhodovacích důvodech primárně k otázce naprosto odlišné. Pasáž, jíž se stěžovatel dovolává, nezohledňuje všechny relevantní okolnosti problému jím předestřeného, který obecné soudy aktuálně v celém jeho kontextu posuzovaly.

Potud nezbývá než uzavřít, že obecné soudy svůj právní názor přesvědčivě a náležitě odůvodnily. Porušení ústavně zaručených práv stěžovatele Ústavní soud za této situace neshledal, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost odmítl [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. června 2012

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu