Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1595/12

Ústavní soud rozhodl dne 15. května 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatelky Servis Leasing a. s., IČ: 60196971, se sídlem Václava Řezáče 315, 434 01 Most, zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží č. 39/51, 150 00 Praha 5, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. ledna 2012 č. j. -103 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2011 č. j. -64, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností navrhovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v její daňové věci a tvrdila, že jimi byla dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v a d.

Označeným rozsudkem Městský soud v Praze zamítl žalobu navrhovatelky směřující proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 28. 2. 2008 č. j. 3105/08-1500-108439, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 27. 9. 2007 č. j. 303220/07/004515/6965. Tímto rozhodnutím byl navrhovatelce sdělen předpis penále na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období od 1. 9. do 30. 9. 2002 ve výši 2 414 945,- Kč. Kasační stížnost navrhovatelky do předmětného rozsudku Městského soudu v Praze Nejvyšší správní soud posléze ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl.

Navrhovatelka obecným soudům vytkla, že v rámci rozhodování o její žalobě a následně kasační stížnosti nepřihlédly z pohledu k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2010 č. j. -90, jímž bylo zrušeno rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 22. května 2007 č. j. 8467/07-1300-108624, kterým finanční ředitelství zamítlo odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 24. května 2006 č. j. 185771/06/004515/6965, s nímž (jeho obsahem) je vyměření penále (teprve v návaznosti na primární povinnost) akcesoricky spjato a logicky odůvodněno, když penále sleduje osud daně. Vycházeje z tohoto blíže rozvedeného tvrzení, domáhala se navrhovatelka, aby Ústavní soud v záhlaví označené rozsudky obecných soudů nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z judikatury Ústavního soudu (srov. kupř. nález

sp. zn.

, dostupný na http://www.nalus.usoud.cz) se podává, že každý proces je přirozeně třeba v uvažovaných jedinečných souvislostech pojímat jako celek (in globo).

Z pohledu procesu a jeho spravedlnosti jako celku odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu pod aspektem ústavně zaručených základních práv navrhovatelky a jejich materiálního pojetí takto co do konečného výsledku (v relaci k její námitce) obstojí; Nejvyšší správní soud vzal totiž při rozhodování o kasační stížnosti v úvahu, že rozhodnutím Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 19. dubna 2011 č. j. 4746/11-1300-108624 byla daň z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2002 (právní podklad penále) pravomocně doměřena, neboť jím bylo odvolání navrhovatelky do rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 24. května 2006 č. j. 185771/06/004515/6965 zamítnuto a toto rozhodnutí potvrzeno.

Pro uvedené bylo o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2012

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu