Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1620/12

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 15. května 2012 v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Pavla Holländera ve věci navrhovatelů 1) J. S. a 2) K. S., zastoupených JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha, Bolzanova 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2012 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelé se cestou ústavní stížnosti domáhali zrušení výše citovaného usnesení, jímž Nejvyšší soud odmítl jejich dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2011 sp. zn. , když rozhodnutí odůvodnil tím, že dovolatelé nezformulovali otázku, s níž by spojili zásadní právní význam napadeného rozsudku. Uvedli, že v dovolání brojili proti závěru odvolacího soudu, dle něhož v dané situaci nelze za použití ustanovení občanského zákona zamítnout žalobu na vyklizení předmětného bytu. Proto považují rozhodnutí Nejvyššího soudu za učiněné v rozporu se základními občanskými právy, zakotvenými v y a v d.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , odst. 3, , ve znění pozdějších předpisů].

Podle obsahu stížností napadeného usnesení, které si Ústavní soud k přezkoumání zajistil (když k návrhu připojeno účastníky ani právním zástupcem v souladu s výše citovaného nebylo) a které stěžovatelé navrhovali zrušit, Nejvyšší soud opodstatněně konstatoval, že dovolání žalovaných není podle přípustné a důvodně je proto v souladu s věty první a odmítl. V odůvodnění se s poukazem na obsah rozsudku soudu II. stupně a dovolání stěžovatelů, na svou obsáhlou judikaturu vztahující se k výkonu práva z hlediska ustanovení občanského zákona, na a , s uplatněnými dovolacími námitkami stěžovatelů vypořádal a na toto vyčerpávající odůvodnění lze v dalším odkázat. I když stěžovatelé v ústavní stížnosti neuvedli, v jakém konkrétním právu se cítí usnesením Nejvyššího soudu dotčeni (v návrhu označili základní občanská práva zakotvená v ě ČR a ě základní práv a svobod), nutno uvést, že postupem a rozhodnutím Nejvyššího soudu zásah do práva stěžovatelů na soudní a jinou právní ochranu ( d) zjištěn nebyl.

Pro výše uvedené byl návrh, jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2012

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu