Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2725/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. J. V. a 2) L. V., zastoupených JUDr. Václavem Kaskou, advokátem se sídlem České Budějovice, Žižkova 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 6. 2011, čj. - 92, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 15. 9. 2011 a doplněné podáními ze dne 19. 9. 2011 a 29. 12. 2011, stěžovatelé navrhli zrušení v záhlaví označeného usnesení, vydaného v řízení o zaplacení 30.000,- Kč s příslušenstvím. Podle jejich tvrzení bylo tímto rozhodnutím porušeno jejich právo na spravedlivý proces podle a d. Pokud Vrchní soud v Praze (dále též "odvolací soud") rozhodl formou usnesení s odůvodněním, že předmětné řízení je řízením, na které se vztahuje , mělo mít stejnou formu i rozhodnutí soudu prvního stupně. Došlo i k porušení zásady dvojinstančnosti soudního řízení tím, že odvolací soud zaujal ve věci zcela opačný právní názor než soud prvního stupně, aniž by před vydáním svého rozhodnutí seznámil účastníky se svým právním názorem a umožnil jim se k němu vyjádřit.

II.

Z obsahu připojených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé podali u soudu prvního stupně žalobu proti Stavebnímu bytovému družstvu České Budějovice na zaplacení částky 30.000,- Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnili tím, že v důsledku převodu užívaného družstevního bytu do jejich vlastnictví zaniklo jejich členství v družstvu, čímž jim vznikl nárok na vypořádací podíl. Soud prvního stupně jejich návrhu vyhověl platebním rozkazem ze dne 23. 9. 2009, čj. - 24. Proti němu podalo družstvo odpor s odůvodněním, že podle převodem jednotky zaniklo stěžovatelům členství v družstvu bez práva na vrácení členského podílu připadajícího na jednotku a základního členského vkladu. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 15. 6. 2010, čj. - 61, žalobě stěžovatelů vyhověl. K odvolání žalovaného družstva Vrchní soud v Praze, shora označeným usnesením ze dne 24. 6. 2011, rozsudek soudu prvního stupně změnil a návrh stěžovatelů zamítl.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatou je nesouhlas stěžovatelů se závěrem odvolacího soudu, podle kterého, v souvislosti s převodem bytové jednotky do jejich vlastnictví, nedošlo k zániku jejich členství v družstvu a že jim tedy nevznikl nárok na zaplacení jimi požadované částky 30.000,- Kč z titulu vypořádacího podílu. Stěžovatelé pouze polemizují s prováděním a hodnocením důkazů ze strany odvolacího soudu. Jejich ústavní stížnost je tak jen další opravný prostředek, jehož prostřednictvím se snaží zvrátit rozhodnutí odvolacího soudu. K takové polemice je třeba uvést, že Ústavní soud nevykonává žádný přezkumný dohled nad rozhodovací činností obecných soudů, do které zásadně nezasahuje, pokud soudy postupují v souladu s normami ústavního pořádku.

Jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení, odvolací soud náležitě zhodnotil provedené důkazy v souladu s pravidly stanovenými v a na jejich základě učinil právní závěry, které řádně odůvodnil. Ve věci postupoval v souladu s relevantními ustanoveními příslušných právních předpisů. Konstatoval, že v dané věci jde o řízení nesporné, na které se vztahuje a v němž se rozhoduje usnesením. Objasnil, že pokud soud prvního stupně rozhodl rozsudkem, jde sice o vadu řízení, ale tato vada nemůže mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci samé. Srozumitelně a podrobně vyložil důvody, pro které návrh stěžovatelů zamítl. Členství stěžovatelů v družstvu v souvislosti s převodem bytové jednotky do jejich vlastnictví nezaniklo, neboť jim i nadále zůstala zachována majetková účast v družstvu ve výši základního členského vkladu. Pokud nedošlo k zániku členství v družstvu, stěžovatelům nevznikl nárok na vypořádací podíl. Nesouhlas s těmito závěry odvolacího soudu neznamená bez dalšího porušení jejich základních práv. Stačí proto v detailech odkázat na skutkové a právní závěry odvolacího soudu. Nepřípadnou shledal Ústavní soud i námitku stěžovatele stran zásahu do jeho práva na spravedlivý proces, spočívajícího v porušení zásad civilního řízení, především principu dvojinstančnosti řízení. Ústavní soud podotýká, že zásadu dvojinstančnosti v civilním řízení nelze v žádném případě považovat za princip či základní právo požívající ústavněprávní ochrany. Takové základní právo v oblasti občanskoprávního řízení není garantováno ani u, ani mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách (právo na dvě instance garantuje toliko pro oblast trestního soudnictví Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod). Jinak řečeno, součástí práva na spravedlivý proces není právo na dvě a více instancí, a toto právo nelze vykládat ani v tom směru, že je třeba, aby ve věci samé rozhodl poprvé vždy pouze soud prvního stupně. Pokud odvolací soud změní rozhodnutí soudu prvního stupně a sám ve věci rozhodne poté, co přehodnotil právní kvalifikaci, nelze takový postup sám o sobě považovat za porušující základní právo účastníka řízení na spravedlivý proces. Ústavní soud v předmětné věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto byla ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. května 2012

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu