Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 462/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti Tafonco a. s., se sídlem Kopřivnice, Areál Tatry 1448/5, zastoupené JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem Kopřivnice, Štefánikova 58/31, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2011, čj. - 301, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2009, čj. - 247, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2008, čj. - 195, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu v části výroku II., kterým bylo odmítnuto její dovolání, dále rozsudku Vrchního soudu v Olomouci v části výroku I., kterým jí byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 1.924.586,80 Kč s příslušenstvím, a konečně rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozsudky byla porušena její základní práva a svobody, zakotvená v a d, y ČR a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolu č. 1 k této Úmluvě.

Soudu prvního stupně vytkla, že neprovedl jí navržené důkazy a provedené důkazy nesprávně hodnotil. Tímto postupem mělo dojít k ovlivnění procesu v její neprospěch a k porušení jejích, výše uvedených, základních práv. Svá tvrzení podložila podrobnou polemikou, v níž předložila své vlastní verze hodnocení důkazů. Dovolacímu soudu vytkla, že jeho rozhodnutí je, ve vztahu k výrokům odvolacího soudu, zmatečné, neboť současně uznává i popírá existenci pohledávky žalobkyně.

II.

Z přiložených listin Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, jako soudu prvního stupně, byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.500.000,- Kč s příslušenstvím. K odvolání obou účastníků sporu Vrchní soud v Olomouci shora označeným rozsudkem ze dne 15. 10. 2009 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ohledně povinnosti stěžovatelky zaplatit žalobkyni částku 1.924.586,80 Kč s příslušenstvím (výrok I.); ohledně částky 2.575.413,20 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalobu zamítl (výrok II.). Po zopakování rozhodujících důkazů shledal za částečně důvodnou obranu stěžovatelky. Konstatoval, že všechny úkony postupitelky STELIT spol. s r. o. v období od září do prosince 2001 ve vztahu ke stěžovatelce vedou k závěru, že předmětné pohledávky zčásti zanikly jejich splněním žalované ve vztahu ke společnosti STELIT spol. s r. o., a to v rozsahu 2.575.413,20 Kč. Proto ohledně této částky změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu v tomto rozsahu zamítl. Ve zbývající části, co do částky 1.924.586,80 Kč, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, když vzal za prokázáno, že tato část pohledávky nebyla žalobkyni uhrazena (výrok I.).

O dovolání žalobkyně rozhodl Nejvyšší soud tak, že rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, v žalobkyní napadeném výroku II. a v závislých výrocích III. a IV., zrušil a věc v tomto rozsahu mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání stěžovatelky, směřující proti výroku I. odvolacího soudu, Nejvyšší soud odmítl s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu, týkajícím se částky 1.924.586,80 Kč s příslušenstvím, nemá ve smyslu po právní stránce zásadní význam.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Posláním Ústavního soudu je především zkoumat, zda napadenými soudními rozhodnutími nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatelů, zakotvená v ústavních předpisech. Po přezkoumání ústavnosti celého řízení nelze než konstatovat, že k porušení žádných základních práv stěžovatelky nedošlo. Zejména Nejvyšší soud se věcí důkladně zabýval a podrobně se vypořádal se všemi argumenty stěžovatelky. Ústavní stížnost je jen projevem skutečnosti, že stěžovatelka není ochotna respektovat pro ni nepříznivé výsledky sporu. Její věc prošla řízením před obecnými soudy všech stupňů, včetně Nejvyššího soudu, takže měla obsáhlý prostor k předložení a posouzení všech svých argumentů. Sama skutečnost, že stěžovatelka nesouhlasí s výsledkem uvedeného řízení, ještě nezakládá důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Ve věci Ústavní soud neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2012

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu