Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 847/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: Turon, s. r. o., se sídlem Brno, Hlinky 133/64, zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem Brno, Veveří 57, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2012, čj. - 5, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž Městský soud v Brně uložil žalované H. M. povinnost zaplatit stěžovateli částku 1.022,- Kč s přísl. a zároveň jí uložil povinnost zaplatit stěžovateli náklady řízení ve výši 5.280,- Kč. Podle stěžovatele zmíněný soud porušil jeho ústavně zaručená práva v , a d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soud sice jeho žalobě vyhověl, avšak přiznal mu náhradu nákladů řízení pouze ve výši 5.280,- Kč, místo částky 8.880,- Kč, jak požadoval. Podle jeho názoru soud dospěl ke svému rozhodnutí na základě nesprávného právního posouzení věci, pokud nevycházel z , ale z Stěžovatel se domnívá, že soud postupoval nestandardně, mimo dlouhodobý rámec rozhodování, a byl tak porušen základní princip demokratické společnosti podle y, tedy princip předvídatelnosti soudního rozhodování.

II.

Ze shora označeného rozsudku Městského soudu v Brně, napadeného touto ústavní stížností, Ústavní soud zjistil, že jím byla uložena žalované H. M. povinnost zaplatit stěžovateli částku 1.022,- Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení a na nákladech řízení dalších 5.280,- Kč. Soud vyšel ze zjištění, že stěžovatel, jako postupník Dopravního podniku města Brna, se na základě smlouvy ze dne 2. 6. 2010, č. 10/213/5030, stal vlastníkem jeho pohledávky za žalovanou, ve výši 1.022,- Kč, neboť žalovaná se dne 17. 2. 2011 v 10.45 hodin na lince č. 2, na zastávce Václavská, nemohla revizorovi prokázat platnou jízdenkou. O této skutečnosti byl na místě sepsán zápis č. 22013002. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna doporučeným dopisem, avšak dosud nezaplatila. Soud žalobě stěžovatele vyhověl a výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil odkazem na ustanovení , podle kterého úspěšnému stěžovateli přísluší částka 5.280,- Kč podle Stěžovatelem uplatňované náklady řízení ve výši 8.880,- Kč mu nepřiznal s ohledem na množství jím podaných, obsahově stejných, žalob.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s právními závěry městského soudu a označuje jeho postup v dané věci za nesprávný. Trvá na tom, že odměna advokáta stěžovatele měla být stanovena podle , a nikoliv podle K této polemice je třeba uvést, jak již bylo mnohokrát judikováno, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nevykonává tudíž přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s u ČR, d i mezinárodními smlouvami podle y ČR.

Problematikou, která je obsahem i tohoto řízení, se Ústavní soud již několikrát zabýval a stačí odkázat např. na argumenty v nálezu ze dne 29. 3. 2012,

sp. zn.

, s tím, že není žádný důvod, proč se odchylovat od argumentů zde uvedených. V souladu s jeho závěry Ústavní soud konstatuje, že v dané věci nedošlo k porušení základních práv stěžovatele, jak to uvádí v ústavní stížnosti.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2012

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu