Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 833/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: Turon, s. r. o., se sídlem Brno, Hlinky 133/64, zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem Brno, Veveří 57, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2012, čj. - 17, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž Městský soud v Brně uložil žalovanému M. Š. povinnost zaplatit mu částku 1.022,- Kč a na nákladech řízení dalších 5.280,- Kč. Stěžovatel uvedl, že soud sice jeho žalobě vyhověl, avšak přiznal mu náklady řízení pouze ve výši 5.280,- Kč, místo požadovaných 8.880,- Kč. O nákladech řízení tak rozhodl na základě nesprávného právního posouzení věci, protože nevycházel z , ale z Postupoval tedy nestandardně, mimo dlouhodobý rámec rozhodování, a porušil základní princip demokratické společnosti podle y, tedy princip předvídatelnosti soudního rozhodování. Městský soud porušil jeho ústavně zaručená práva, zakotvená v , a d (dále jen ) a dále Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ze shora označeného rozsudku Městského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že soud uložil žalovanému povinnost zaplatit stěžovateli částku 1.022,- Kč a zároveň mu uložil povinnost zaplatit stěžovateli náklady řízení ve výši 5.280,- Kč. Stěžovatel se, jako postupník Dopravního podniku města Brna na základě smlouvy ze dne 2. 6. 2010, č. 10/213/5030, stal vlastníkem pohledávky za žalovaným ve výši 1.022,- Kč, neboť dne 14. 2. 2011 ve 13.55 hodin se na lince č. 32, zastávce Zahradníkova, nemohl revizorovi žalovaný prokázat platnou jízdenkou. O této skutečnosti byl na místě sepsán zápis č. 22035653. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn doporučeným dopisem, avšak částku dosud nezaplatil. Soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, proto stěžovateli vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil odkazem na ustanovení , takže úspěšnému stěžovateli přísluší částka 5.280,- Kč podle Soud nepřiznal advokátem uplatňované náklady řízení ve výši 8.880,- Kč s ohledem na množství jím podaných a obsahově stejných žalob.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s právními závěry městského soudu a označuje jeho postup v dané věci za nesprávný. Trvá na tom, že odměna jeho advokáta měla být stanovena podle , a nikoliv podle Stěžovatel v ústavní stížnosti prosazuje svůj vlastní právní názor jako jediný správný. V souvislosti s tím ostře kritizuje právní názor Ústavního soudu, který vyjádřil ve své judikatuře k dané otázce. K této polemice je třeba uvést, jak již bylo mnohokrát judikováno, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nevykonává tudíž přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s u ČR, d i mezinárodními smlouvami podle y ČR.

Předmětnou problematikou se Ústavní soud již několikrát zabýval, naposledy v nálezu ze dne 29. 3. 2012,

sp. zn.

, v němž řešil zcela totožnou otázku, kterou v ústavní stížnosti nastolil stěžovatel. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud v plném rozsahu odkazuje na nález

sp. zn.

a nemá důvodu, aby se od něho odchýlil. V dané věci tedy nedošlo k žádnému porušení základních práv stěžovatele.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2012

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu