Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 871/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické v právní věci stěžovatelky Goldfein CZ s. r. o., se sídlem Na Ležánkách 1624, Pardubice, zastoupené Mgr. Hedvikou Hartmanovou, advokátkou se sídlem Ovocný trh 1096/8, Praha 1, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -93 ze dne 28. 12. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 9. 3. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -93 ze dne 28. 12. 2011.

Z obsahu ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") sp. zn. , který si za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že stěžovatelce byla rozhodnutími Finančního úřadu v Pardubicích č. j. 2859/10/248912604289 ze dne 12. 1. 2010 a č. j. 2910/10/24891260428 ze dne 12. 1. 2010 dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty ve výši 57 970,- Kč za zdaňovací období listopad 2005 a ve výši 40 533,- Kč za zdaňovací období prosinec 2005. Odvolání stěžovatelky bylo rozhodnutím Finančního ředitelství v Hradci Králové č. j. 5260/10-1300-602331 ze dne 9. 8. 2010 zamítnuto. Rozsudkem krajského soudu č. j. -52 ze dne 31. 3. 2011 byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí finančního ředitelství a rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. -93 ze dne 28. 12. 2011 byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu.

Posledně uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu napadla stěžovatelka svou ústavní stížností, v níž namítala, že byla porušena její ústavně zaručená práva plynoucí z a y, , , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podstatou ústavní stížnosti byl, stručně řečeno, nesouhlas stěžovatelky se závěry správních orgánů, resp. správních soudů, dle nichž stěžovatelka neunesla důkazní břemeno, neboť neprokázala, že došlo k uskutečnění deklarovaných zdanitelných plnění. Stěžovatelka měla za to, že důkazy provedené v předchozím průběhu řízení nebyly správně vyhodnoceny a skutkové okolnosti nebyly správně zjištěny a setrvala na svém přesvědčení, že jí v souvislosti s balícími a úklidovými pracemi dodávanými třetí osobou vznikl nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, který orgány veřejné moci neoprávněně neuznaly.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možné přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li by takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, byl by Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo.

Ústavní soud připomíná, že se zcela (doslovně) totožnými námitkami stěžovatelky již zabýval v usnesení

sp. zn.

ze dne 2. 5. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž tyto neshledal důvodnými. Jediným podstatným rozdílem oproti nyní projednávané věci bylo, že se v případě citovaného usnesení jednalo o doměření daně z příjmů právnických osob za období roku 2005, zatímco ve věci nyní projednávané byla předmětem řízení daň z přidané hodnoty za období listopadu a prosince 2005. Jelikož podstata napadených rozhodnutí byla v obou případech shodná, tzn. neunesení důkazního břemene stěžovatelkou ve vztahu k uskutečnění deklarovaných balících a úklidových prací společností BPP Trading s. r. o., a shodná byla rovněž, v části týkající se vypořádání námitek stěžovatelky, odůvodnění obou rozsudků Nejvyššího správního soudu, považuje Ústavní soud pro stručnost za dostatečné na usnesení

sp. zn.

ze dne 2. 5. 2012 odkázat. I v nyní projednávané věci platí, že se Nejvyšší správní soud se všemi námitkami stěžovatelky důsledně vypořádal a jeho závěrům nebylo možno z hlediska ústavněprávního nic vytknout. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu